2. Pokračovatel

Naplňovatel času a Pokračovatel Jana Křtitele – Syn Boží. 

Jan Křtitel rázně a pokorně nachystal novou cestu. Pokračovatel Boží syn přišel, aby lidem, kteří se nechali pokřtít, pomohl jít tou novou cestou. 

Marek 1.9 V těch dnech přišel Ježíš z Nazareta v Galileji a byl v Jordánu od Jana pokřtěn. 10 Vtom, jak vystupoval z vody, uviděl nebesa rozevřená a Ducha, který jako holubice sestupuje na něj. 11 A z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil.“ 12 A hned ho Duch vyvedl na poušť.  13 Byl na poušti čtyřicet dní a satan ho pokoušel; byl mezi dravou zvěří a andělé ho obsluhovali. 14 Když byl Jan uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a kázal Boží evangelium: 15 „Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu.“

Vodní křest nebyl nový rituál. Esénci (židovská sekta) ho prováděli už dříve. Rituální omývání prováděli i ortodoxní židé. To, co bylo nové je, jak radikálně to Jan Křtitel spojil se změnou smýšlení, po kterém měla následovat změna života. Jan v tom byl tak přísný, že naštval farizeje i krále, což ho později stálo hlavu. Jan vykoná to, co má a v pravý čas odejde. On, ví, že uvolňuje cestu tomu, kdo má moc nad celým životem i nad smrtí. „Já se musím menšit a On růst„, je i naším úkolem. 

Ježíš se nechá pokorně ponořit do Jordánu od Jana. Ježíš nepotřebuje umýt hříchy, žádné nemá, ale potřebuje, aby ho prorok s obrovskou duchovní autoritou, před lidmi přijal. Ve chvíli Ježíšova křtu přijde to hlavní razítko na vysílací listinu do neklidné Palestiny a to je Boží hlas. Bůh Otec přímo promluví do této situace, ne skrze 500 let staré spisy Izajáše. Teď je zde víc než prorok, je zde je milovaný Syn. 

Syn už není s Otcem. Otec na něho myslí a promluví do Synova života, protože ho vysílá na těžkou cestu. Vysílá ho na poušť. Možná ho vidí na posled. Ale přesto je důležité vyrazit s Otcovým povzbuzením v zádech, protože není větší síly, než když rodiče fandí svému dítěti s láskou a vroucností. 

Každý z nás je synem a dcerou vyslanou z rodičovského domu do pouště světa. Někteří, ale nikdy nepřekročili práh. Některé ho sice překročili, ale nezdravou závislost si vlečou v srdci. Bez toho bloumáme na břehu a nechce se nám „do vody“. Nechat se pokřtít a vykročit na poušť do ohně zkoušky. Schází nám šťáva. Nebeský Otec je tak štědrý, že to není vše, čím vybavuje svého syna a každého z nás, kdo věří že je Božím dítětem. Dává Ducha svatého, jemně snášejícího se, ale přesto houževnatě bojujícího za každého z nás. 

Pokud nevkročíš do chladné řeky, pokud nestojíš o Otcovské potvrzení, které zde na zemi, provede po vzoru Jana Křtitele, jiný Boží cestář. Pokud se nevylezeš na břeh neznámé země a nevydáš se do horké pece pouště. Budeš jen koukat na romantické filmy o lásce a oběti. Boží láska a moc, chce abys ji pocítil, a stal se jejím aktérem, divákem už jsi byl. 

Ježíš Kristus se nám zde stal vzorcem cesty – dolů do řeky a na horu na poušť. Je to jednoduchý vzorec života, kterému se ale mnozí roky vyhýbají a myslí, že jsou zkratky. Nejsou. Na poušti to bude bolet. Přijdou trýznivé útoky typu: Co jsem to udělal? Na co si to hraju? Mám to zapotřebí? Až po překonání těch tří zkoušek, o kterých více mluví Matouš a Lukáš. „Jsi-li syn Boží“, udělej tohle a dostaneš tohle. Ne, s teroristy se nevyjednává. Ohrožuje nás korupce moci, prestiže a majetku. Ale přicházejí i andělé od Boha, když slyší a vidí komu sloužíme a utiší nás. Když jdu ve jménu Otce Stvořitele nebe a země, který mě miluje. 

Ježíš se vrátil do rodného kraje Galileje, začal kázat stejně jako Křtitel. Zatímco Křtitel odchází ze scény do vězení. Boží království se přiblížilo, protože oba obstáli ve zkouškách lásky a důvěry. To přeji i vám.