12. Kdo je má matka a moji bratři?

Tu přišla jeho matka a jeh bratři. Stáli venku a vzkázali mu, aby k nim přišel. Kolem něho seděl zástup; řekli mu: „Hle, tvoje matka a tvoji bratři jsou venku a hledají tě.“ Odpověděl jim: „Kdo je má matka a moji bratři?“ Rozhlédl se po těch, kteří seděli v kruhu kolem něho, a řekl: „Hle, moje matka a moji bratři! Kdo činí vůli Boží, to je můj bratr a má sestra i matka.“ Markovo evangelium 3.31-35

Pokrevní pouto je silnější, než si lidé v dnešní době uvědomují. Řada dnešních lidí nevidí žádný přínos v rozvětvené rodině, protože to je množství znepokojujících vztahů. Pro někoho je těžké přiznat se ke své rodině. Pro jiného je těžké přiznat se ke své víře ve své rodině. Pro někoho je zbytečné s rodinou komunikovat, protože co dobrého od nich může vzejít, už je přece dobře znám?

Lidé sedící kolem Ježíše s respektem upozorní na to, že Jeho rodina čeká venku. Už ve verši 21 čteme, že si pro něho přišli příbuzní, aby si ho odvedli, protože si mysleli, že se pomátl. Proto usuzuji, že i zde přichází rodina zachránit Ježíše, který podle nich blázní. Navíc se vzepřel ctihodným profesorům z Prahy (Jeruzaléma). Pověst naší rodiny tím utrpěla a Ježíš riskuje, že ho ukamenují, za to co říká. Maria má o svého syna patrně strach, aby neudělal ještě něco horšího, aby se mu nestalo něco zlého.

Ježíš položí do vzduchu otázku: Kdo je má matka a mí bratři? Učedníci s napětím poslouchají. Ti, co zažili uzdravování a vysvobozování neví, co příjde. Ježíš riskuje, když se naveze do posvátného institutu rodiny a neposlechne svou matku. Ježíš přikázání: Cti otce svého i matku svou, nezruší, ale rozšíří na okruh lidí mimo pokrevní příbuzné. Ježíš řekne: Všichni jste moje rodina. On neřekne: To není má matka a mí bratři, ale odpoví šalamounsky, jako vždy: Všichni jste moje matka a bratři. Všichni máme jednoho Otce v nebi a proto jsme rodina. Všichni, kteří žijí jako Boží synové a dcery, všichni, kdo se rozhlédli po celé rodině lidstva a přijali, že Boží vůle je, aby ani jeden z nich nezahynul.

Učedníci sedící v kruhu a lidé za jejich zády najednou slyší: Jste moje rodina. Jste mi blízcí, jako mí bratři a sestry, jako má matka. Toto překvapující prohlášení je to, co dělá církev novou rodinou. Bratrství a sesterství v duchu Kristově přesahuje pokrevní svazky. A vzhledem k tomu, že Ježíš nemaluje na růžovo, co jeho učedníky potká. Je nadmíru jasné, že oheň, který přišel uvrhnout na zemi, způsobí, že se matka naštve na dceru, syn na otce, pokud se jim nelíbí, že dali Boha první místo a pokrevní svazky na druhé, což způsobilo již mnoho konfliktů a někdy i zbytečných.

Ježíš nepřišel zrušit klasickou rodinu. On neznevažuje rodinné vztahy, ale přivádí nás k daleko hlubšímu vnímání rodiny – celého lidstva. Spojuje nás s Otcem rodiny, stvořitelem vztahů. Chce, abychom se propojili i s lidmi, se kterými nechceme sdílet svůj dům, svou pohostinnost, ale přesto sedíme v kruhu kolem Ježíše, kteří říká, už nejste otroci strachu a bezmoci, už nejste otroci lidí, ale jste svobodnou součástí rodiny Otce, Syna a Ducha svatého.

Poznámka: Jak vidíme v Janovi 2.1-12 Ježíšova matka Maria se na Syna nenaštvala, ale brala ho vážně. Ani On ji nebral na lehkou váhu a vztah s ní neutrpěl a neskončil po této zvláštní předehře k napínavého seriálu o rodině prvních křesťanů.

Kdo nemiluje bratra, kterého vidí, jak může milovat Boha, kterého nevidí, říká apoštol Jan ve své epištole. Jan, který přijal do péče Ježíšovu matku. Jan se naučil skutečnému bratrství a tuto lekci evangelia skvěle zvládl.

Co my, jak to máme se svými sourozenci?

Jak to máme se svými matkami?

Vnímáme se jako My všichni a nebo říkáme: my a oni , tamti?