8. Pán nad svátky a lockdownem
Ke čtení jsem vybral verše z Markova evangelia 2.27 Potom dodal: „Sobota byla učiněna pro člověka, ne člověk pro sobotu. 28 Syn člověka je pánem i nad sobotou.“ a 3 kapitoly 4 Potom se jich zeptal: „Smí se v sobotu konat dobro, nebo zlo? Zachránit život, nebo zničit?“ Oni však mlčeli. 5 S hněvem se po nich rozhlédl, zarmoucen tvrdostí jejich srdce, a řekl tomu muži: „Natáhni ruku.“ A když ji natáhl, byla znovu zdravá.
Ježíš začal být pod drobnohledem. Bulvární novináři farizeů mu byli v patách. V podstatě byli mezi učedníky a zájemci o Jeho službu. Ještě než označíme farizee za ty zlé postavy v tomto příběhu. Musíme říct, že oni to mysleli dobře. Snažili se filtrovat různé falešné učitele, proroky, protože v jejich krajině se jich každou chvíli urodilo plno. Přirozeně plnili roli filtru.
Ježíš se vrací k pramenům toho, co mu připomínají farizeové. Neruší ty přikázání, ale díky těmto sporům o dodržování soboty, ukazuje původní smysl soboty. Sobota je svátek, nejen sedmý den. Sobota je den odpočinku, protože Stvořitel odpočinul po dnech stvoření. Dodržování soboty je součástí desatera. Ježíš riskuje, když jde po hraně slavení svátku. Proto Ježíš připomene po Mojžíšovi největší autoritu krále Davida, který porušil sobotu a jedl svaté chleby s rukou kněze. Obilí, které jsme si vymnuli v prstech se nám stalo svatým chlebem. Poutník může takto utišit svůj hlad, i podle Mojžíšova zákona. Tento krásný den byl učiněn pro nás, ne proto, abychom zaplnili naše kodexy a ne třásli se strachy škrtnout sirkou.
Slavnost stvoření a slavnost pokoje je něco po čem touží člověk. Svátky, které dnes slavíme, nemají s původními židovskými svátky nic podobného. Vánoce, které se blíží, když jsme četli toto evangelium. Ukazují v dnešní době na to, jak jsme kulturou konzumu. Jak jsme kulturou volna a ne původního smyslu vánoc, kvůli narození Ježíše Krista.
Naše zastavení kvůli koronaviru. Věci, které nemůžeme dělat. Nemůžeme udělat velkou vánoční ani silvestrovskou oslavu. Nemůžeme mít veselé vánoční shromáždění s přáteli. Nemůžeme jezdit na Slovensko bez testu. Nemůžeme chodit do našich oblíbených obchodů kromě Tesca. Budu respektovat tyto nařízení, protože u řady těchto věcí jsem si uvědomil, že jsem rád, že jsem si od nich odpočinul.
Sobota v synagoze a člověk s ochrnutou rukou je stupňováním sporu o smysl soboty. Strážci pravověří už na něho čekali, aby ho obžalovali. Usilovali Ježíši o kariéru a o život. Kde jinde a jindy, než v synagoze a v sobotu by se mělo uzdravovat? Smí se konat dobře nebo zle? Zachránit nebo zničit? Když nebyli schopni čelit Ježíšovu argumentu, mlčeli. Ježíš, ale viděl, že mlčí a hryžou se rtů, jak jsou naštvaní. Tito lidi byli schopní s tvrdostí srdce nekonat dobře a zničit, tím, že nezachrání, jen aby dodrželi sobotu. Je to první místo v Markově evangeliu, kde se Ježíš hněvá. Ježíš zrcadlí Boha Otce a ukazuje nám, proč se Bůh hněvá. Tvrdost srdce, kvůli které nevidím, neslyším, odmítám cokoli nového. Boží srdce se pohnulo soucitem, aby uzdravilo člověka s ochrnutou rukou. Tvrdé srdce nedokáže soucítit. Tvrdé srdce nedokáže flexibilně, jak pomoct a milovat. Ježíš ukazuje, jak moc nás Bůh miluje. Je ochoten dokonce narušit mrtvolný sobotní klid. Když nám na tradici a zákonech záleží víc než na lidech. Nedokážeme se usmát, nedokážeme se nadchnout, nedokážeme něco udělat jinak. To není skutečný sobotní nebo sváteční odpočinek, to je trápení.
Ježíš nám přináší skutečný odpočinek. Ježíš nám přináší i teď během karantény a svátků obnovu. Obnovení našich fyzických i psychických je možné. On je Pánem nad vánocemi i nad lockdownem. On jediný tomu, co dnes prožíváme může dát skutečně smysl a sílu.
Otázky k zamyšlení:
Co by mi pomohlo, abych si odpočinul?
Od jaké nadávání můžu nechat odpočinout svou mysl?
Zlobím se na lidi, kteří nedodržují zvyky, jako já?