7. Nové víno
Z Markova evangelia 2. 13-22 jsem vybral tyto verše: 17 Když to Ježíš uslyšel, řekl jim: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem volat spravedlivé, ale hříšníky.“
19 Ježíš jim odpověděl: „Mohou se ženichovi přátelé postit, dokud je ženich ještě s nimi? Dokud mají ženicha u sebe, nemohou se postit.
22 Nikdo nelije nové víno do starých měchů. Jinak víno měchy roztrhne, víno se rozlije a měchy se zničí. Nové víno se lije do nových měchů.“
Na scénu přichází nejenom nový učitel a léčitel, ale zároveň s ním i noví učedníci. Ježíš nechce být sám ve světle zájmu. On není sólista, ale ten, který tvoří přátelství a rodinu. Došlo k povolání celníka Matouše, který měl větší domek, než ostatní. Učedníci se tam nemuseli tak tlačit a mohli to tedy pořádně rozjet. No a na to padly Matoušovy zásoby, které si naškrtil, podle Židů nakradl, protože dělal celníka pro Římany. To, že Ježíš zavolal rybáře a spřátelil se i s jejich rodinami, to se ještě dalo přejít. Když ale povolal Léviho alias Matouše, tak to způsobilo zájem tehdejšího bulváru. Jejich bulvární všetečnost se ptá: Kdo tam byl? Kdo toho kolik vypil? Jak se po akci na ulici choval? Vidíme, že Ježíš nejde jen za chudými, ale jde i za bohatými. Ježíš jde ke všem. Bulvár, který si všiml akce v Matoušově domě, byl náboženského typu. Řeší se, ale Mistr je přece náboženský vůdce a ten se musí postit a bavit se slušnějšími lidmi. Je fascinující, jak znovu a znovu lidé kolem nás ví, lépe než my, jak bychom se měli chovat.
Ježíš, který už před tím na těle i na duši uzdravil mraky lidí, mluví ještě o další potřebě uzdravení to uzdravení samospravedlnosti – tedy pýchy. Tu označuje za hřích. Já jdu za těmi, kteří to potřebují a ti, kteří ví, že potřebují moje lékařství, tak navíc jdou za mnou. Pokud vy, kteří se mě ptáte: Jak to, že jím a piju s výběrčími daní a hříšníky, tak evidentně mé uzdravování nepotřebuje. Jak zvláštní byly tehdejší kategorie hříchů. Jsou tady ti, co jsou mimo dle zákona a pak tady máme arcihříšníky – výběrčí daní. Tzn. tihle nás fakt štvou a protože na ně nemůžeme silou, uděláme si na speciální pifku: vyloučíme je z našich vztahů. Toto pokrytectví, kterým označuji lidi, kterým soudím lidi, Ježíš označuje za hřích slepoty, který pramení se zatvrzelosti srdce, které druhým nepřeje.
Kdy se postit?
Není náhodou, že na tuto hostinu navazuje hned rozhovor o půstu. Od dostatku k nedostatku. Zde se přidají k rozhovoru dokonce učedníci Jana Křtitele a farizeové, se slovy: Naši učedníci se postí, proč ne tvoji? Jsi zvláštnější, než my? Vždyť přece půst je dobrá věc? Dokonce i Jan Křtitel se postí a to je přece tvůj kámoš, ne? Vždyť tě křtil!
Ježíš jako vždy najde jinou cestu. Odpoví geniálně obrazem svatby, na které se hosté ženicha přece postit nemůžou, když je ženich s nimi. To by přece ženicha urazilo, dělat drahoty na svatbě. Ježíš je ženich. On oslavuje, už s Matoušem a dalšími ztracenými, kteří ho našli. Oslava u Matouše je předzvěstí svatby nevěsty církve a ženicha Krista. Teď slavíme každého, kdo přijal pozvání na nebeskou slavnost. Až s vámi nebudu, budete mít ještě dost času na půst. Ukazuji vám, jak začít. Přicházím s novou nadějí pro nemocné a hříšníky. Začínáme tím, že otevřeme dveře nové příležitosti. Radujeme se společně z toho, že je tady šance, o které tito chudáci neměli tušení. To je přirozené, že mají radost a novou chuť do života. Nebudu jim ji brát zbytečnými požadavky a půstem, který ve vašem podání, je zbytečný. Pravý půst už dle proroka Izajáše: Je otevřít okovy svévole. Zastat se sirotků a vdov. Jít přímo k Bohu a nespoléhat na obřady. Oni jdou přímo ke mě. Jdou přímo k Bohu, proto tady kypí nová radost, jako nové víno. Půst je dobrý, ale v pravý čas. Půst je dobrý, ale ne sám o sobě, ale z lásky k Ježíši a k druhým. Půst nám ukazuje, že nejenom chlebem jsme živi, ale Kristovými slovy života.
Nové víno
Ti, kteří se Ježíše ptali: zákoníci, farizeové a Janovi učedníci reprezentují staré víno. Takhle se to vždycky dělalo a dělat bude. Ježíš nezpochybňuje jejich roli. Dokonce v dalším evangeliu je toto vyučování rozšířeno a je řečeno: Kdo ochutnal staré, nechce hned nové. Udělejte to tak, ať zachováte obojí. Přesto je nutné hledat nové cesty k lidem. Nové možnosti a ty bezpochyby Ježíš nabízí. Uzdravuje, vysvobozuje, dává novou šanci a pozvedá ubité. Tato nová radost musí být v nových pružných měších. Zrající víno, tak jako burčák měchy roztrhne. Léta jsme byli ztuhlí, stáhnutí do sebe a svraštělí a nebyli jsme si schopni představit, že by nás ještě něco potěšilo. Že by nás něco nadchlo, co by nás ještě mohlo změnit. Nejenom věkem, ale i nefunkčními zvyky a tradicemi se lidské životy betonují a tudíž už nejsou schopné pojmout něco nového. Příklady: Tyhle nové věci na Netu, dotykáči a nebo videochatu, to už prostě nedám. Ok, každý nemusí být hned Steve Jobs. Co když je tu maličká radost skrytá i pro tebe, že když to zkusíš a něco se naučíš, příjde radost?
Když přináší Ježíš nový život, tak tvé srdce bude praskat ve švech a budeš si říkat: Já už další tak krásné, silné a dobré věci nesnesu. Bože, tys mě tak obdaroval. Boží dobrota může roztáhnout i tvé srdce nakolik je třeba. My nejsme stavěni na to, abychom donekonečna přijímali nenávist, zlobu, zášť, zadupávání. Naše srdce je stavěné na to, aby se libovolně roztáhlo a přijalo nekonečně mnoho lásky. Učedníky čekají další oslavy, třeba u Zachea. I nás čekají další zkušenosti lásky a milosti, které bude jako houba bude nasávat naše srdce. A přichází radost, ke které jsme byli stvořeni.
Otázky: Potřebuji nějaké uzdravení a nebo vůbec nic?
Zkoušel jsem se už někdy postit?
Co naplnilo v poslední době moje srdce radostí?