16. Strach nás utápí

Učedníci se dostali s Ježíšem na lodi do bouře: Marek 4.35 Večer onoho dne jim řekl: „Přeplavme se na druhou stranu.“ 36 Opustili tedy zástup a vzali ho, jak byl, na loďku. Byly s ním i jiné loďky. 37 Tehdy se strhla veliká větrná bouře. Vlny se valily na loď a ta se už naplňovala vodou. 38 On ale spal na polštáři na lodní zádi. Vzbudili ho tedy: „Mistře, nezajímá tě, že umíráme?“ 39 Když se probudil, okřikl vítr a přikázal vlnám: „Tiše, klid!“ Vítr se utišil a nastal naprostý klid. 40 „Proč se tak bojíte?“ řekl jim pak. „Ještě pořád nemáte víru?“ 41 Byli z toho úplně vyděšení. „Kdo to vůbec je?“ ptali se jeden druhého. „Vždyť ho poslouchá i vítr a vlny!“

Určitá míra strachu je nutná, jinak bychom nevyřešili spoustu věcí. Učedníci znají jezero, protože na něm chytali ryby. Věděli, jak vypadají bouřkové mraky. Zažili už podobné bouře. Tito chlapi nevidí žádné nebezpečí, tak se rozhodnou přeplavat jezero na druhou stranu.

Proč nezůstali v klidu v situaci, kterou měli jakžtakž pod kontrolou? Ježíš vidí jinou perspektivu. Tady už jsem udělal, co jsem měl. Na druhém břehu nás čeká další zajímavé setkání (pozvání na příště). Změňme scénu! Posuňme se! On je ten, kdo je povolal k následování. On řekne a jede se. Rybáři netuší do jaké šlamastyky se za chvíli dostanou. Bouře se strhla bez upozornění. Dalo by se říct: Ježíš to na ně nachystal. Proč ne, když to taky ukončil? Každopádně Ježíš odpočívá. Myslím si, že byl utahaný z té předchozí šichty, že využil každou chvilku. Jako když pospáváte v metru nebo ve vlaku cestou do práce a chcete využít každou chvilku. Autobus jede a nadskočí na nějakém retardéru a vy se probudíte.

Bouře, vlny a hlubina pod vámi to je ale silnější kafe. Tady jde o život. Rybáři, kteří na jezeře vyrostli, se bojí. Jasně, chlapi se taky někdy bojí jehly u doktora, ale tady to vypadá: na utopení se. Strach o život určuje jejich jednání. Ježíš spí. On za to může a klidně si spí?! Tobě je to jedno, že umíráme? Oni se ještě netopili, ale vnitřně už umírali strachem. Víte, jak trauma a hrůza dokáže lidi změnit a dokonce zničit.

Jsme tady online a neřveme hrůzou. Kolem nás už ale řada lidí volá: Ježíši, tobě je jedno, že hyneme na koronavirus? Ježíši, vždyť už to trvá dlouho, skonči to! Ježíši, tobě je jedno, že se naše ekonomika potápí? Ježíši vidíš, jak už je lidem psychicky blbě?

Usnul Ježíš a nebo my spíme? Podle toho, jaký je Ježíš v evangeliu, není mu jedno, co se děje. Ježíš nespí, ani ve dne ani v noci. Nemůžeme míru akce, měřit podle toho, že toho moc nemůžeme dělat. V srdci se stále něco děje. Nemůžeme dokonce ani zpívat chvály, které máme tak rádi. Vypadá, že řada lidí přistoupila na to, že je zima. Hibernace je dobrá věc, když vám pomůže vypnout všechno to strašení se a honění za penězi. Tak si trochu hrajeme na medvědy. Možná šetříme síly a to není špatná věc. Možná to ještě není podobné té bouřce na jezeře, to co se kolem nás děje, když nám to zatím nesahá na život? Když si může Ježíš na loďce odpočinout, proč ne my?

Nenadálá situace, tak jako bouře, prověří na čem stojí můj život. Ježíš staví na vztahu se svým nebeským Otcem. Tam bouře není. Tam je objetí lásky. Tam je pokoj přijímajícího srdce. Proto Ježíš může klidně spát, protože o tom nesní, On to má. Jenomže čerství učedníci vymáchání ve vodě, momentálně nemají nic, ale podaří se jim vzbudit Ježíše. A ten vstane, utiší bouři. Pak vyčítavě přidá: Proč se bojíte, pořád nemáte víru? Už byste mohli mít důvěru po tom všem, co jste se mnou zažili. Ježíš přišel hledat důvěru na zemi. Když ji nenašel mezi dětmi Abrahama, otce víry, jde do Galileje, Syrofénicie, Gerasy a Samaří. Víra není ve výlučném vlastnictví Izraele, ale je darována každému: Kdo řekne, Ježíši zachraň mě!

Ničivý strach o život je utišen a přišla bázeň. Úcta k tomu, kdo je větší borec než já, ale neublíží mi. Kdo to vůbec je? Zažili jsme, že ho poslouchají nemoci a démoni a teď vidíme, že ho poslouchá vítr a vlny! To je víc než léčitel. Učedníci jsou na stopě, odkud pak pochází Ježíšova moc. Ještě to bude chvíli trvat, ale oni to zvládnout a přijdou na to, ale co my?

Prorocká píseň – předloha k naší bouři z Žalmu 107:

23 Ti, kdo se vydali na moře v lodích, na mocné vody za svým řemeslem,
24 takoví viděli skutky Hospodinovy, jeho zázraky na hlubině.
25 Na jeho slovo se strhla bouře, vítr vysoko vlny pozvedal.
26 Stoupali k nebi, padali do hloubek, hrůzou se rozplynula jejich odvaha.
27 Jak vratký opilec potáceli se, veškerá zkušenost byla ta tam.
28 Volali k Hospodinu tehdy v té tísni, a on je vyvedl z jejich úzkostí.
29 Proměnil onu bouři v šepot, mořské vlny se zklidnily.
30 Radovali se, když nastalo ticho, dovedl je k přístavu, po němž toužili.