17. Svoboda a důstojnost
Markovo evangelium 5.1-20: https://www.bible21.cz/online#marek/5
- Změna scény: přesunujeme se na druhou stranu jezera. Co nás tam čeká? Na jednom břehu Ježíše vítají s nadšením. Ježíš s učedníky po bouři přistává mezi hroby, kde vybíhá na proti člověk, který je nebezpečný. Ježíš s učedníky se z jednoho problému – bouře, dostává do dalšího problému – nebezpečí od člověka, kterého se všichni bojí. Je to zvláštní uvítání.
- Posedlý z Gerasy: Evangelista Marek podrobně popisuje, jaký ten člověk byl. Byl nebezpečný; byl mimo ostatní lidi; byl spoutáván často řetězy; řval po horách; bil se kameních; bydlel ve hrobech. Byla to známá firma. Proč? Protože byl byl posedlý nečistým duchem. Ten, který strachem udržuje v pozoru okolí Dekapole, se setkává s někým, kdo strach vyhání. Ježíš Kristus udržuje pozornost lidí, ne strachem, ale tím, že má moc k uzdravení, vysvobození a utišení bouře. Zlí duchové rozpoznali, kdo je Ježíš – syn Boha nejvyššího. To byla pravda, kterou vypustili zlí duchové! Říkají: přišel jsi nás trápil, Ježíši a nech nás tady, prosí. Vždyť oni před tím trápili toho člověka, jehož jméno se nedozvíme. Dozvíme se ale, že démoni si říkají: Legie. Je nás tisíc.
- Vepři a pasáčci: Ježíš vyžene démony z posedlého do stáda vepřů. Dva tisíce vepřů spáchá sebevraždu skokem z útesu do jezera. Utopilo se celkem dva tisíce prasat. Kéž by se takhle rychle podařilo zrušit vepřín v Letech, kde stával rómský koncetrační tábor a dnes je tam prasečák. Je to symbolické. Vepř je nečisté zvíře pro židy. Kde jinde mohli démoni skončit? Nevím, jestli se utopili i démoni, ale prasata určitě. Pasáčci neutekli, ač tu škodu měli na triku. Běželi do města majitelům oznámit, co se stalo. Celé město utrpělo škodu, když přišli o ty prasata. Ježíš svou mocí ty lidi krapet vyděsil. Říkáme si, jestli to nešlo vyřešit nějak ekologičtěji, ale patrně jenom tohle získalo pozornost místních lidí.
- Odjezd zpět: Zděšení lidi vidí posedlého oblečeného v čistých šatech, vodí prasata mrtvé na hladině, prosí Ježíše, ať odejde. Netroufnou si na něho, tak ho prosí, trochu jako ti démoni, ať odejde. Ježíš tedy odejde. Jenomže co s tím vysvobozeným? Ten, ho prosí, ať se může stát jeho učedníkem. Za jiných okolností by to dávalo smysl. Zde ne. Ježíš mu řekne, ať se vrátí k rodině a řekne, jak veliké věci mu učinil Bůh. On ale nezná učednické věci, nezná Bibli, ale přesto zná Pravdu. Ví jaká byla realita jeho života a už není. Pravda se dotkla jeho mučeného těla a mysli. To člověk nezapomene, protože to znamená: svobodu. Zde je tak mocná realita, že ovlivní vše. Druhá věc, na kterou nezapomene: Ježíš mu vrátil důstojnost. Už je zase člověkem, který se jako oblečený může vrátit k rodině a ta se ho už nebude děsit. Svoboda a důstojnost je základem přístupu Syna Božího a jsou základem vztahů. Otroctví strachu a neúcta, která zatracuje, nebuduje vztahy.
- Stálo dva tisíce vepřů za jednoho člověka? Pro Ježíše ano. Pro lidi z Dekapole ne. Přesto má tento svobodný a čistý nový člověk možnost stát se vyslancem Ježíše Krista. On vidí, jaká cena byla zaplacena za jeho život. Jak se zpívá: To něco stojí, když velké divy, činí Pán. Každý z nás něco stojí. Lidský život je drahý. Bůh dal to nejcennější, co měl, abychom si my všichni mohli znovu uvědomit svou cenu. I díky tomuto příběhu objevujeme, že jsme stvoření ke svobodě a důstojnosti. Ježíšova výprava přes jezero, za cenu bouře, za cenu dvou tisíc vepřů, za cenu mnoha strachu, z našeho pohledu nebyla efektivní. Ježíš to viděl jinak. Učedníci konečně pocítili moc Syna Boha nejvyššího. Získali úctu, kterou před tím neměli. V Dekapoli se dozvěděli o této Boží moci, která lidi vysvobozuje a vrací jim důstojnost.
K zamyšlení:
Co nám bere svobodu?
Kvůli čemu se před lidmi skrývám?
Co mi dodává důstojnost?