22. Chleby a ryby pro všechny
Tento příběh najdete v Markově evangeliu 6.30-44 http://www.biblenet.cz/app/b?book=Mark&no=6
Odpočiňme si, říká Ježíš učedníkům. Ještě než došli na místo odpočinku, už tam byli lidé se svými starostmi a bolestmi a odpočívat je nenechali. Ježíš potřebuje chvíli klidu, i kvůli tomu, že se dozvěděl, že Jan Křitel byl Herodem popraven. Je nejen unavený, ale je i smutný. Základní lidská potřeba na chvíli vypnout, se dotýkala i Ježíše.
Jeho soucitné srdce mu ukazuje zástupy lidí, kteří jsou jako ovce bez pastýře. Jan Křtitel tím pastýřem pro mnohé byl, ale už zde není. S Ježíšem hýbou základní emoce, tak jako s námi. Emoce jsou fyziologické pochody, nejsou to jen pocity. Jsou věci, které pohnou i s námi, přesto že jsme unavení? Pohnul s námi třeba smutek, nad tím že nás opouští tolik lidí ze starší generace? Zároveň je tady tolik lidí, kteří neví, čí jsou. Je tady tolik lidí, kteří neví, kam jdou. Když to neví naše vláda? Když to neví ti nejstudovanější, tak co zmůžeme my, obyčejní? Česká republika se už dlouho chová jako ovce bez pastýře. Je to refrén, který se nám znovu vrací. Snad proto, že si svých autorit nevážíme. Snad proto, že je cíleně nevychováváme, nekultivujeme, že s nimi nespolupracujeme.
V příběhu o nasycení 5 tisíc, jde o Boží matematiku. Ta počítá s věcmi, se kterými mi nepočítáme. Rozdělte se na 100 skupin po 50. Je zde 5 chlebů a 2 ryby. Pak je zde 12 učedníků, kteří vezmou těch 12 košů a roznáší je do 100 hnízd po 50 lidech. Moudré řešení rovnice, kdy na jedné straně je málo a jak z toho udělat více. Kdyby se ti lidi nerozdělili do skupin, mohli by se v tlačenici u Ježíšových rozmnožujících rukou ušlapat. Navíc se pak mohli hezky do noci v těch skupinách bavit o tom, co se vlastně stalo.
V Boží království se dělením násobí. Náš život je jako chléb, který je dělen, aby nasytil druhé. Je tady 100 společenství na trávě pod oblohou. Kéž by taková přirozenost byla i u našich společenství, které se často schovávají v kamenných budovách. Průměrné české křesťanské společenství je právě takto velké, aspoň to se osvědčilo. Učedníci vidí, jak Ježíš rozmnoží chleby a ryby. Berou je do košů a nesou do skupin. Odpovídají na otázky: Odkud jste to vzali? Tam je nějaký krámek nebo pekárna? Ne, to je od našeho mistra Ježíše. On je pekař? Ne, tesař. Aha. A my jsme rybáři. Aha. Každopádně Bůh je dobrý, máme plný žaludek, tady se bude dobře odpočívat. Ježíš si sice neodpočinul, ale těch 5 tisíc určitě.
Ježíš jako nový Mojžíš přináší lidem manu ne z nebe, ale ze svých rukou. A to vše s nadějí vzhlíží k tobě, že jim dáš pokrm v pravý čas, říká 104 Žalm. To je ta dobrá, chutná a spokojená část evangelia. Ta frustrující je, že učedníci to nepochopili, jak ukazují verše 51 a 52 z téže kapitoly. Boží dobrota je trpělivá, a tak učedníci dostali reparát, jak budeme číst v Markovi 8.1-10.
Děkujeme, za všechny obyčejné věci, ve kterých byly skryté Boží zázraky. Děkujeme za to, čeho jsme si všimli, za všechny dobré nápady, které jsme zde rozmnožili a sdíleli i dnes.