24. Co mě špiní?

Biblický text najdete v Markově evangeliu 7.1-23 https://www.bible21.cz/online#marek/7

Inspekce z Jeruzaléma přišla už na Jana Křtitele a teď přichází i na Ježíše. Ježíš svým věhlasem přesáhl hranice Galileje. Galilejští rabíni nevěděli, co si myslet o novém proroku. Myšlení místních bylo ovlivněno zázraky uzdravení, vysvobození a rozmnožení chlebů. Proto se zájmu a patrně na udání přichází vrchní náboženská inspekce. To jsou jiní sekáči, ti se s tím Nazaretským nebudou bavit v rukavičkách. Budou s ním mluvit bez emocí a bez osobní zaangažovanosti.

Inspekce farizeů a zákoníků svým vycvičeným okem okamžitě rozpoznává špínu. Což nebylo záležitostí hygieny, ale rituálního omytí rukou, které Ježíšovi učedníci nečinili. I umývání rukou mezi doktory před vstupem na operační sál je tak trochu rituál. Zde jde o rituál, ne pro hygienickou potřebu, ale náboženskou zvyklost. Na druhou stranu vysoké hygienické normy Židů je občas zachránily před nemocemi (např. morem v Anglii). Zas tak zbytečné to umývání rukou není ( jak víme dnes). Ježíš si nedělá problém s hygienou, ale zbytečnými rituály, které zamlžují srdce Mojžíšova zákona.

Ježíš se nechová vstřícně k Jeruzalémské inspekci. Nezískává si body u vládnoucí náboženské kliky. Chlapče, chlapče, ty neuvidíš pozvání na kázání do Jeruzalémského chrámu. Ježíš vytáhne svého oblíbeného proroka Izajáše, což je tvrdý kalibr. Ten, už kdysi ukazoval na rozpor mezi tím, co člověk říká a co má v srdci. Marná je zbožnost, kde rty nejsou v souladu se srdcem. Když je srdce daleko, mluvení nepomůže, pokrytci.

Ježíš paradoxně ukazuje na úctě k rodičům, skutečnou úctu svým druhým příkladem: zřeknutím se podpory a starosti o své rodiče. Daroval jsem to Bohu, tak to nemůžu dát svým rodičům! Ježíš ukazuje, jak se dostaly tradice farizeů do rozporu s Božím slovem a to je neúcta. Vaše tradice ruší Boží slovo. To je vážné obvinění, díky kterému by měl být Ježíš okamžitě umlčen. Na druhou stranu, kdyby se prokázalo, že má pravdu, byli by umlčeni farizeové a zákoníci. Ježíš dodá, že podobných věcí činí farizeové a zákoníci více. Jakoby ta první provokace nestačila, ještě jednu přidá. Protentokrát ho farizeové a zákoníci z Jeruzaléma nechali na pokoji. Odcházejí vůči němu s obrovskou záští. Jsou to oni, kteří prosadí Ježíše na kříž.

Ježíš jde vysvětlit zástupu a učedníkům, jak to myslel. Problém očišťování není v nedodržení rituálu. Problém není v nečistém jídle. Problém je, když vaše srdce i nadále zůstává pod vládou satanova myšlení – zla, smilnění, krádeží, chamtivosti, urážení a nadutostí. Pokud tohle v sobě máte, ani tím nejlepším náboženským rituálem, ani tou nejsvěcenější vodou, se neumyjete. Je to jenom lakování na růžovo, což je na nic, když je vnitřek shnilý.

Znečisťuje vás, ne co do vás vchází, ale co z vás vychází. Ale počkej: my vidíme stále ty špinavé ruce! Fyzickou špína se jednoduše umyje Ale jak umýt špínu vevnitř? Vaše slova vás prozrazují. Vaše činy ukazují, co ve vás je. Člověk se sám vevnitř neumyje.

Jen Ježíšova láska a milosrdenství může umýt naše srdce. Je ale třeba přepnout kohoutek, aby tekla voda z pramene Ježíše Krista. Ježíš předchozí tvrdé slova řekl náboženským profesionálům. Obyčejným lidem je v klidu vysvětlil. Rád očišťoval vevnitř a uzdravoval navenek ty, kdo chtěli. Farizeové a zákoníci odešli v téhle chvíli neočištění v srdci. Dle jejich přístupu je vidět, že neměli touhu po čistém srdci. Oni si mysleli, že jsou čistí. Přišli s touhou odhalit špínu. Ježíšovo uzdravování a kázání podle nich nebylo čisté. Nebylo to pod jejich kontrolou náboženské čistoty. Jejich srdce opevněné strachem z čehokoli nečistého (jídla, chování, pohanů) bylo ušpiněné strachem. Očišťující milosrdenství Ježíše Krista se do našeho srdce dostane, když chceme. On očišťuje jen ty, kteří se svobodně rozhodli a otevřeli své nitro Jeho působení.

I my jsme často nakaženi touto farizejskou záští vůči druhým. Druhým, kteří nemluví jako my, nevoní jako my a nemyjí se jako my. Modlíme se záštiplně: Ó Bože, uchraň nás od špíny jinakosti. Chceme být sterilně a uniformně čistí. Strach vidí špínu úplně všude. Mluvíme o těch „druhých špinavých“. Neuvědomujeme si, že nejsou ti druzí, ale jsme to my všichni.

Dnes dochází k paradoxní situaci: Jsou zde lidé, kteří snaží chovat zodpovědně, aby druhé nenakazili Kovidem. Pak jsou takoví, kteří zlehčují jejich úsilí. Nemyslím si, že lidé, kteří dodržují vládní nařízení jsou novodobí farizeové. Větší problém může být naše sobecká touha po svobodě, která omezuje svobodu lidí chovat se zodpovědně. Dalším problémem může být křesťanská pasivita v zájmu o věci vezdější.

Ježíšova láska a milosrdenství je schopna tohle rozeznat. On je schopen i dnes očistit i srdce prolezlé zlem a záští. On může uklidnit i naše svědomí, když nevíme, jestli to, co vlastně dodržujeme má nějaký smysl. Jedině On je schopen nás umýt tak, že voda křtu pak jasně ukazuje na čisté srdce.

Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha. Amen.