25. Dropty se stolu pro Týr a Sidón

Příběhy jsou v Markově evangeliu v 7.23.-35 https://www.bible21.cz/online#marek/7

Víra Syrofeničanky

Ježíš odchází na dovolenou po těžké práci při uzdravování a nepříjemné inspekci. Odchází mezi Syrofeničany do Týru. Tam nevyhlížejí Mesiáše, tak napjatě jako Židé. Ale ouha, ani zde nemá klid. Nemůže utajit svou přítomnost. Na scénu přichází další žena, která si jde za svým. Jako žena 12 let nemocná, která se dotkla Ježíše zezadu a byla uzdravena. Zde přichází zoufalá matka, která chce to nejlepší pro svou dceru. Učedníci podle Matoušova evangelia ji chtějí už odehnat. Prosí Ježíše, ať jí vyhoví, ať mají klid. Ježíš stroze ženu odmítne. Dokonce by se dalo říct, že ji urazí. Nech najíst nejprve děti Izraele. Nemůžu jejich chleba házet psům. Jsem poslán k Izraelským ovcím, říká Matouš. Vydrž za rok dva dojde i na vás. To, už ale nemusí dcera těžce zkoušená démonem vydržet. Žena přijme své přirovnání ke psům a briskně odvětí: Ale i psi se živí z pod stolů svých pánů. Jde jí o život, protože když ztratí dceru, nemá proč žít. Je ochotna přežít za každou cenu, i když se ponížím. Ježíš jen řekne: tvá dcera už je zdráva, díky tomu co jsi řekla. V Matoušovi jasně řekne, co ho donutilo změnit postoj: Jakou máš velikou víru, ženo. Ježíš je překvapen, obzvláště po tom, s jakou nevírou se setkal u zákoníků a farizeů. Jsme ochotni se pokořit a říct: potřebuji pomoc, Pane?

Oklikou přes Sidón

Ježíš se chce ještě chvíli zdržet na území, které není židovské. Jeho pověst ho ale předchází a lidé už o něm ví i zde. Hluchoněmý člověk, který si neřekne o pomoc, je k němu přiveden. Ježíš si ho vezme stranou zástupu. I zde jsou čumilové. Mohli by obkoukat jeho čarodějné praktiky. Mohlo by jim vadit, že žid se dotýká nežida: prsty a slinou. Ježíš jednoduše otevře jeho uši a rozváže jeho jazyk. Slovem: Otevři se. Jak prostě! Proč to nezafungovalo na farizeje a zákoníky? Proč to nefunguje tak rychle na jeho učedníky? Kéž by to fungovalo tak jednoduše i na nás a nám, když se modlíme za druhé.

Tak jednoduché to ale je: Když ráno otevřu oči. Když ráno zaslechnu první zvuky. Když ráno poprvé promluvím. Kdo mi ráno řekl: otevři se? Co se řeknou nejbližší kolem mě? Budou ohromeni? Nebo otráveni? Slova lidí, kteří viděli uzdravení byla: Všechno dobře učinil. Právě jako Nebeský Otec: Bůh viděl všechno, co učinil, a hle, bylo to velmi dobré! Byl večer a bylo ráno, den šestý (Gn 1.31). Boží jednání, které nás vrací k prvotní dobrotě, nás překvapuje a udivuje, že si z něho často sedneme na zadek. Pak si odpočineme, když jsme v blízkosti dobrého Boha. Ježíš přišel, aby otevřel každé ráno naše ústa, uši a oči a my vydechli: Wow, jak je to dobré, do čeho jsem se opět probudil. Díky Bože.

Jenomže, co když mě něco bolí? Co když mě vzbudí zlé zprávy? To, už musím zpracovat, se zapnutými smysly a s modlitbou: Ježíši, buď se mnou i v bolesti a krizích, ať i večer mohu znovu říct: Wow, jak to bylo dobré. Děkujeme Ti, Ježíši, že otvíráš i naše ústa, i naše uši, abychom tě slyšeli a chválili. Amen