29. Tři zjevení nebe
Jsou v Markově evangeliu v 9 kapitole od 2 do 13 verše: http://www.biblenet.cz/app/b?book=Mark&no=9
Po ohlášení utrpení, které Ježíše čeká, vyzývá i učedníky k tomu, aby každý den nesli svůj kříž. Tyto náročné slova Ježíš dávkuje mezi zjeveními své slávy a uzdraveními. Po týdnu od poslední akce bere své blízké učedníky: Petra, Jakuba a Jana sebou na výšlap. Když chcete vidět nebe musíte jít někam na horu. O tom není sporu, že pak máte lepší rozhled. Jste dále od běžných starostí a užíváte si ticha a větru.
Zjevení první: Ježíšova tvář a šat se změnil. Ježíš není udřený a utrápený z toho všeho uzdravování a řešení bolestí. Ježíš ukazuje svou skutečnou tvář před tím zahalenou utrpením lidského života. Matouš říká, že jeho tvář byla jak slunce a evangelisti se shodují na tom, že jeho šat byl nádherně bílý. Nebeská krása přitahuje oči, mysl i srdce. Je to jako na houpačce chvíli před tím mluví mistr o samých špinavých a bolestných věcech života a najednou je tady nebeská krása. Ježíš připomíná Mojžíše po návratu z hory Sinaj a proto přichází:
Zjevení druhé: Najednou tři učedníci vidí dva živé muže, kteří již zemřeli – Mojžíše a Elijáše. Oba stále žijí ve víře a tradici židovských věřících. Mojžíš je zachránce z Egypta a zákonodárce. Elijáš je zástupce prorockého hlasu, který volá Izrael znovu a znovu k milosrdenství, spravedlnosti a praktickému vyjádření lásky k Bohu a bližním. Dvě desky zákona, dvě cesty a dva kmotři, kteří přišli Ježíše povzbudit, aby zvládl svou cestu trpícího Mesiáše pro všechny. Je samozřejmě tajemstvím o čem spolu ti tři rokují. Jak je učedníci poznali, když nemohli vědět z fotek, jak vypadají? Musíme si je lépe prohlédnout a poptat na to, jak to všechno bylo.
Tři stany: Jsme uprostřed proměnění Pána Ježíše na hoře a učedníci překvapení a udivení na tolik, že neví, co by udělali, navrhnou slovy Petra: Mistře, postavme 3 stany pro vás tři. Chtějí tam bivakovat. Je nádherné za jasné a klidné noci zažít hvězdy a východ slunce z hory. Vždy když se nám to na horách podařilo a nebylo hnusně, bylo to skvělé. Chtěli bychom zůstat ve vzácném okamžiku zjevení nebe. Uchovat si krásný moment v paměti, na fotce, ve sdílení. Petr se zase jednou netrefil, ale zkusil to, i my to zkoušíme.
Třetí zjevení: Horu zastínil oblak a ozval se Boží hlas: Toto je můj milovaný syn, toho poslouchejte. Ne Mojžíše, ani Elijáše, ale Ježíše. To neznamená vyrvat jejich příběhy z Bible, ale to znamená, začít u Ježíše. Podívat se znovu jeho očima na staré proroky a Písmo. Po druhé nebeský Otec vstoupí na jeviště a řekne: Tohle je můj syn! Jak moc to potřebuje znovu syn slyšet. Jak moc to potřebují slyšet všichni ostatní synové a dcery. Je tady nebeský Otec, který se k nám znovu v generaci otců, na které navazujeme, přiznává. Okno do nebe se zavřelo – puf. Před učedníky zůstal ten, koho mají vidět a následovat.
Co s tajemstvím? Před našimi zraky byl živý prorok, jestli tohle Bůh dokáže, tak to s tím vzkříšením asi myslí vážně. Tajemství zážitku z hory mají tři učedníci uchovat, až na čas po vzkříšení Ježíše. I my se potřebujeme zastavit, než začneme vytrubovat exhibicionisticky své duchovní a adrenalinové zážitky na bulváru. Proč potřebuji tuhle fotku okamžitě sdílet na Instagramu? Proč potřebuji hned volat kámošce? Vlastně ani nevím, co se stalo. Ani nevím, jestli je to pro její uši. Jenomže já si nemůžu pomoct a musím to hned vytroubit. A tak se řada krásných věcí rozplyne. Mnozí chtějí prostě senzace a srandu. Často nejsou nastaveni na vzácné okamžiky, které mluvily k našemu srdci. Vzácné a krásné perly pak leží špinavé na zemi.
Co s Elijášem? Elijáš přišel a byl to Křtitel, vždy to víte. Elijáš znovu přijde a obnoví vše. Už byl tady a přijde znovu. Napětí, se kterým Ježíš udržuje Boží království v akci a očekávání. To jsou verše, kterých se chytil i J.A.Komenský ve svém posledním nedokončeném díle: Křiky Elijášovy. Řekl, že každý národ má své Elijáše a každý potřebuje nové, aby byly připraveny jeho srdce na Krista. Ale už neřešte toho Elijáše, protože důležitější je to co Ježíš říká: Tak jako trpěl on, budu trpět i já. Znovu nás zve k plnému lidství.
K naší meditaci: Co zůstalo před našimi zraky teď?
Jsem už nasměrovaný na Krista, jako apoštol Petr? Viz. 2 Pt 1.17-18
Pomalu sestupme a vraťme se do reality všedního dne.