30. Pomoz mi, málo ti věřím.

Markovo evangelium 9.kapitola mluví o uzdravení hluchoněmého chlapce:

14 Když potom přišel k učedníkům, uviděl kolem nich spoustu lidí a znalce Písma, jak se s nimi dohadují. 15 Jakmile ho všichni v zástupu spatřili, byli ohromeni. Běželi k němu a zdravili ho. 16 „Proč se s nimi dohadujete?“ zeptal se jich Ježíš.
17 „Mistře,“ odpověděl mu jeden ze zástupu, „přivedl jsem k tobě svého syna, který má němého ducha. 18 Kdykoli se ho zmocní, trhá jím a on má pěnu u úst, skřípe zuby a celý ztuhne. Řekl jsem tvým učedníkům, ať toho ducha vyženou, ale nedokázali to!“
19 „Vy nevěřící pokolení!“ zvolal Ježíš. „Jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás budu snášet? Přiveďte ho ke mně.“ 20 A tak ho k němu přivedli. Jakmile ho chlapec uviděl, hned jím ten duch začal zmítat, až upadl a s pěnou u úst se válel po zemi. 21 Ježíš se zeptal jeho otce: „Jak dlouho se mu to děje?“ „Od dětství,“ odpověděl. 22 „Často s ním házel i do ohně a do vody, aby ho zabil. Můžeš-li ale něco udělat, slituj se nad námi a pomoz nám!“
23 „‚Můžeš-li‘?“ opáčil Ježíš. „Pro věřícího je možné všechno.“
24 „Já věřím!“ zvolal hned chlapcův otec. „Pomoz mé nevíře!“
25 Když Ježíš uviděl, že se sbíhá zástup, okřikl nečistého ducha: „Němý a hluchý duchu, já ti přikazuji: vyjdi z něj a už do něj nevcházej!“ 26 A tak s křikem a velikým zmítáním vyšel. Chlapec zůstal jako mrtvý, takže mnozí říkali, že zemřel. 27 Když ho ale Ježíš vzal za ruku a zvedl ho, vstal.
28 Jakmile přišel domů, učedníci se ho v soukromí ptali: „Proč jsme ho my nemohli vyhnat?“
29 Odpověděl jim: „Tento druh démonů nemůže vyjít jinak než skrze modlitbu.“

Po úžasné zkušenosti a krásném zážitku na hoře s Ježíšem se vracíme do reality všedního dne. Blízko je stále někdo, kdo se s námi hádá a pře o něco. Navíc se nám ještě něco nepodařilo. Stále probíhá nějaký zápas a nějaká konfrontace. Když se vrací Mojžíš z hory a vidí zpěv a jásot Izraelců kolem zlatého telete, naštve ho to. Nevíme o co, se přeli zákoníci s učedníky. Možná o to, že není možné chlapce uzdravit, protože to má od dětství. Ježíš cílí právě na ně: „O co se s nimi hádáte?“ Kolikrát zbytečně řešíme učení a ne modlitby.

Naštěstí otec chlapce, který je vážně nemocný, se ozve dříve. Jsem zde kvůli svému synovi, který málem přišel o život, protože ho trápil zlý duch. Barvitě popíše, co se mu děje. Marek diagnózu zaznamená. Dnes bychom konstatovali: „Tvůj syn má epilepsii, s tím nic nenaděláme. Dávej si na něho pozor!“ Zkoušel jsem tvé učedníky, ale neměli na to! Ježíš si hezky zanadává. Komu to je určeno? Jistě ne otci chlapce. Zákoníkům, učedníkům, nám? Jeho povzdech: „Národe nevíry nebo generace nevěřící, jak dlouho to budu snášet?“ Mám za to, že se to týká celého jeho pobytu mezi lidmi. Syn člověka hledá víru na zemi a vždy je překvapen, když na nějakou narazí. Zde jí ale moc není.

„Můžeš-li ale něco udělat, slituj se nad námi a pomoz nám!“ Velice opatrný zkouší otec. Můžeš-li Ježíši. „Můžu, pro věřícího je všechno možné!“ Odpoví Ježíš. Otec vykřikne: „Já taky věřím, ale málo!“ Jaká hledající upřímnost! Vidíme, jak roste víra těch, kteří jsou u Ježíše. „Můžeš něco udělat i dnes, slituje se na námi a pomoz nám„, zní stejně do našich situací při koronavirové pandemii. Rosteme i my, ale kam? Padáme do větší beznaděje, ale stále hledáme pevný bod, jako otec smrtelně nemocného syna.

Autorita Syna člověka je propojena s autoritou Božího syna, který jednoduše přikáže a duch němý a hluchý odejde. Je tady ještě průvodní divadlo, které provází jeho neslavný odchod a nezdar mise: zahubit chlapce a trápit otce. Ježíš dodá důležitou věc: Už do něho nikdy nevcházej! Zapečetí chlapce před dalšími trapiči. Chlapec ale paralyzovaný, jako mrtvý. Ježíš dává život, až už jsme skutečně nebo jako mrtví. V každém případě: každý z nás potřebuje zvednout rukou Ježíše Krista.

Lekce pro učedníky: Jak to že nám to nešlo? Kdekdo se dnes pouští do takových extra duchovních věcí. Kdekdo si myslí, že si něco načte na Internetu nebo v knížkách a bude vyhánět zlé duchy. Vždyť já jsem to přece v tom „Vymítači ďábla“ viděl, tak to zvládnu! V dnešní době osobního diagnostikování pomocí internetu je to chaos. Tak jako roste naše víra, když se učíme u skutečného Mistra, tak se mění i náročnost situací, ve kterých skončíme. Řekněme, že pro růst je důležité, aby se laťka zvyšovala, jinak budeme stagnovat. V té době lidé považovali za nemožné uzdravení nemoci od dětství, tzv. dědičné nemoci. S tím se nedá hnout, to je problém celé rodiny. I my víme, že rodinné prostředí může zabetonovat problémy. Milí učedníci na takové věci se musíte soustředit v modlitbě a v postu, 1) zrajete 2) pokorně 3) spolupracujte. Jsou situace, které svým nadšením nevyřešíte. Díky vašim zkušenostem se vám může zdát, že vyřešíte všechno. Omyl. Ještě nebezpečnější pýcha je: To zvládnu sám! Proč to zde říkám?

Nevím, která jiná křesťanská služba způsobila takové problémy a kontroverze než služba vysvobozování (exorcismu) za posledních 30 let. Z toho co slyším, vypadá, že tím křesťané způsobili víc problémů než skutečné pomoci. I nadále jsou lidé ale trápení. U řady příznaků nemocí se nedá mluvit o tom, že jsou jen fyzického rázu. Dnes je trefnější říct: psychosomatického rázu, protože objevujeme spojitosti psychické a fyzické stránky člověka. U některých diagnóz lékař na rovinu řekne: Nevím z čeho to je. To je ta rovina, kde si můžeme říct: Pojďme se modlit. Neodmítáme lékařskou pomoc, ale věříme, že modlitba nic nezkazí, ba naopak! Pacient, který s nadějí říká: „Můžeš-li něco udělat, slituj se nad námi a pomoz nám!“ Má větší šanci na uzdravení.

V době Ježíše Krista byla modlitba vysvobození jediné řešení tak těžké situace. V dnešní době pokročilé medicíny a psychiatrie není jediným řešením. Připomenu: 1) zrajete 2) pokorně 3) spolupracujete, když se orientujete v tomto typu pomoci, když se učíte, i skrze chyby, když spolupracujete i lékařskými odborníky v dané oblasti a dalšími učedníky Ježíše Krista. Vaše autorita v modlitbě, díky Ježíši Kristu může být tak veliká, že ten zlý duch prostě uteče dřív, než jste vůbec něco řekli. To jsme zažili v řadě situacích. Stačilo se „přiblížit“ v Kristu k trápenému člověku a on se uklidnil. Taky jsme zažili, že se na ducha řvalo, což lidi spíš vyděsilo, ducha asi ne. Zlí duchové dobře ví a slyší, za koho kopete. Moje touha je: zjevuj nám pravdu, ať můžeme jednat čistě a jasně jako Ty, Ježíši, bez „exorcistického“ divadla, které zbytečně přitahuje pozornost. Někdy to vyžaduje více času, přípravy a sil, přesto máme naději, že svoboda je blízko.

K zamyšlení: 1) Když mě něco trápí, ke komu se hned obracím?

2) Když trápení neodchází, kam dál volám?

3) Za které rodiče a děti v těžkých situacích, se můžu modlit?