31. Domácí škola s Ježíšem
Tyto příběhy najdete v Markově evangeliu v 9. kp od 30 do 50 verše: https://www.bible21.cz/online#marek/9
Situace kolem Ježíše a učedníků se na chvíli uklidní. Vrací se domů do Kafarnaum. Podruhé jim oznamuje, co ho čeká na konci cesty: „Vydání do rukou lidí, kteří ho zabijí, ale po třech dnech vstane“. Petr si pamatuje, jak skončilo posledně, když od toho Ježíše odrazoval, tak raději mlčí. Ostatní jsou zarmoucení a bojí se na to zeptat. Předpověď násilné smrti proroka není téma k nedělnímu obědu. Učedníci raději myslí na něco lepšího. Baví se tím, kdo je největší v království nebeském. Taková chlapská diskuze: Kdo je nejvyšší? Kdo je největší borec? Ženy by asi řešily, která z nich je nejkrásnější nebo nejoblíbenější? Skvělé, díky tomu se můžeme něco naučit. Ježíš začíná školní hodinu. Usedl a zavolal si dvanáct.
1 hodina: Ok, pokud takto uvažujete, dobře: „Kdo chce být první, ať je poslední a služebník všech!“ Nepřišel jsem, abych si nechal sloužit, ale abych sloužil druhým. To je základní princip Božího království. Jdeme na to zespodu. Nesnažíme se lidi přesvědčovat z pódia, z vedoucích míst, ale jednoduchým podáním vody, nebo mytím záchodů, a tím, že jsme tam pro ně.
2 hodina: Pak vzal dítě. Odkud? Bylo to asi okounějící dítě, některého z učedníků. Ježíš to dítě objal, aby neuteklo z chlapského kroužku a postavil je doprostřed. To je naprostá Ježíšovina, jedna z Jeho nejgeniálnějších věcí. Podívejte se na to dítě: „Kdo přijme jedno takové dítě v mém jménu a kdo přijme mne, nepřijímá mě, ale toho který mě poslal.“ Všichni jsme děti Boží a máme Otce v nebesích. Já jako Syn člověka, Syn Otce, říkám: Podívejte se na dítě, jinak do mého království nevejdeš. Boží království začíná u posledních. Začíná u nejmenších. Nezačíná u vašeho vytahování, kdo je největší.
3 hodina: Mistře, to je všechno hezké, ale viděli jsme někoho, kdo ve tvém jménu vyhání démony, ale nenásleduje Tě. Přichází odvedení pozornosti učitele od toho, co chce s námi dělat a nám se to nelíbí. Ježíše to nerozhodí. On ví, že učedníci jsou ještě rozhození z toho neúspěšného vysvobozování hluchoněmého chlapce. Chtějí si na někom schladit žáhu. Ježíš to přejde velice rychle. On ví, že jsou další učedníci, kteří taky rostou, když jsou schopni s důvěrou v Jeho jménu vyhánět démony. Za tím musí být důvěra, když to dělají v mém jménu. „Nebraňte mu, kdo není proti nám, je pro nás!“ Pro nás: Skončete ty žabomyší války mezi sebou, kdo co jak jinak dělá a raději spolupracujte.
1 problém: Ježíš přechází od reálných situací k vzletnému prorockému apelu. Znovu se podívejte na to dítě, které mu věří a poslechlo ho, protože se s ním cítilo bezpečně. Kdo by si troufal na ty maličké, ten ať se raději utopí. Andělé těchto maličkých jsou před Boží tváří. Bůh je chrání, aby si nohou o kámen nezavadili. Jste silnější, proto je nezkoušejte se svou silou. Používejte své schopnosti na lepší věci a nezrazujte ty mláďata. Ať umře tvá povýšená snaha: zchutnat si ty naivní děti. Kolikrát jsem za 20 let práce a služby s dětmi a mládeží zažil, jak chytří a vážní dospělí podceňují mladé lidi. S tímhle postojem nemůžete fungovat v Božím království. To byste se necítili dobře mezi Božími dětmi. Je čas podívat se na to dítě! Myslím, že díky distanční výuce, jako rodiče máme víc času. Díky dětem, vidíme, že i my jsme Boží děti.
2 problém: Svádí-li tě tvá ruka, noha a oko, odstraň je. Raději vejdi do Božího království bez nich, než se tam nedostat s nimi. Některé verze Markova evangelia tyto rázné Ježíšovy výzvy ve verších: 44,46,48 osolí slovy: ať neskončíš tam, kde jejich červ neumírá a oheň nehasne! Mnozí biblisti mají za to, že přepisovač evangelia kochající se v Izajášově (66.24) obrazu pekla (geheny) potřeboval touto hrůzou napnout uši posluchačů k prasknutí. Mnozí se rádi nažhaví pekelným ohněm, místo aby nechali rozhořet lásku. Ježíš nechává ke všem Magdalénám, Samařským ženám, Zacheům a marnotratným synům rozhořet svou lásku. Vždy je lepší k spolupráci motivovat láskou, než strachem. Máme odsekávat či vylupovat ty hříšné části našeho těla? Nemáme! Ještě je budeme potřebovat. Středověká praxe řešení zlodějských přečinů se neosvědčila. Přehnaná askeze některých mnichů, kteří ničili své těla, až umřeli, např. Origénes se nechal vykastrovat, se taky neosvědčila. Je pravda, že i dnes by někteří nejraději oslepli, po tom co viděli pornografii na Internetu. U těchto veršů je problém s doslovným výkladem. Nejsou to návody. Je to prorocké poezie. Co vlastně Ježíš chce? Tyto orgány: oko, ruka a noha rády po něčem hmatají a okamžitě rozjedou lidské: Hamty, hamty. Ježíš rozhodně navazuje na, co s čím si hráli učedníci v 1 hodině, neřeší sexuální touhy: Chci ty nejvyšší místa v Božím království. Chci všechna království světa. Chci místo šéfa ve firmě. Chci, aby se mi všichni klaněli. Proto máme odseknout sobecké a sebestředné snahy po všem, co můžeme urvat. Tyto pokušení moci a závisti proklatě svádí západní materialistickou a kapitalistickou společnost. To, co má skončit v ohni, kde červ neumírá a oheň nehasne jsou: závistivé a chmatácké snahy, urvat to, co mi nepatří. K tomu je třeba přidat pokání za staletí hamižné koloniální nadvlády a genocidy řady dětsky naivních společností, které byly doslova sežrány nenasytnými vlky, často skrytými za hezkými křesťanskými gesty.
3 problém: Každý bude solen ohněm. Zde se dostáváme k tomu, že Ježíš nemluví o geografickém určení hříšníka, ale o ohni zkoušky přítomného života. Starozákonní oběť přinášená v chrámu se solila, než prošla ohněm. Sůl je dobrá, když je slaná, ale když nesolí, je na nic. Další poetický obraz, který nás vede do života s ostatními v pokoji, ne v pekle. Zde vidíme, že Ježíš přináší na zem uzdravení a pokoj. Oheň zkoušek používá k tomu, aby z nás vypálil ryzost. Vyhýbáme se tomu, co nás bolí. Když nejíme a nepijeme, zjišťujeme, že můžeme umřít. Nejsme tady věčně. Bolestné zkoušky nám to pěkně osolí. Trápení jsou ohněm, který nás může očistit už teď. Petr u první předpovědi o utrpení Ježíše od toho zrazuje, pak ho i mečem ochraňuje, a oddaluje od Ježíše mučitele. Na dvoře velekněze zapírá, aby i jeho nezačali mučit jako Ježíše, kterého bičují před jeho očima. Petr není satan, ale toto odrazování Ježíše Krista a každého člověka od toho, že nepřijme svou bolestnou lidskou existenci, musí přestat. Je to pokušení, kterým si nalháváme: my se bolestem vyhneme, my už jsme vzkříšení. Vzkříšení je půl Ježíše, celý je s křížem. Mějte sůl v sobě, která vám připomíná Ježíšovu oběť. Sůl, která když je jí hodně zabije, když její akorát ochutí a konzervuje.
Povzbuzení: Usilujte o pokoj se všemi a o svatost bez níž nikdo nespatří Pána. ..Vždyť náš Bůh je oheň stravující. Žd 12.14,29