32. Jsme rádi, že přicházíš
Na květnou neděli jsme četli Marek 11.1-19: https://www.bible21.cz/online#marek/11 a také 118 Žalm: 26 Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu! Žehnáme vám z Hospodinova domu! 27 Hospodin je Bůh, on je nám světlem! Seřaďte průvod s ratolestmi v ruce,
vzhůru se vydejte k rohům oltáře!
Ježíš přichází do Jeruzaléma. Na vjezd do města si vypůjčí královskou limuzínu – oslíka. Navíc takového na kterém nikdo nejel. Učedníci ho půjčí podle jeho instrukcí. Majitel neklade překážky, ani sousedi, ani osel se nevzpouzí. Lidé natěšení uzdravováním a hlavně vzkříšením Lazara, dělají Ježíši cestu. Ježíš se konečně rozjel ve velkém. Všechno jde tak jak má. Ježíš přijímá jejich provolávání. Už to není jen syn člověka, ale také syn Davidův, což znamená, že má nárok na královský titul. Je dobré, když přichází Boží vyslanec. Spravedlivý král, který uzdravuje. Ježíš nakoukne do chrámu a jde se vyspat ke svým přátelům do Betanie – Marii, Martě a Lazarovi.
Na druhý den jde najisto do chrámu. Cestou potkají fíkovník. Jsem lesník a Ježíšova akce proti stromu se mi samozřejmě nezdá. Je to naprosto výjimečná situace, kterou bychom označili za prorocký čin. Fíkovník, který má jen samé listí, ani malé fíky. Je namístě se ptát, jak je to spojené s chrámových kultem Izraele? Ježíš po prokletí fíkovníku, který na druhý den uschne, zamíří do chrámu. Izrael se sice zelená. Chrám funguje, kněží slouží, ale jaké to nese ovoce? Dle toho, jak Ježíš naráží na spravedlnost zákoníků a farizeů, jak jim spílá, tak je vidět, že Ježíšovi nechutná ovoce znalců zákona. Nevoní mu chrámové oběti. Svými ústy a obětmi mě ctí, ale srdce jejich je daleko.
Ježíš si splete bič na to, aby vyhnal penězoměnce a prodavače z nádvoří pohanů z chrámu. Můj dům má být domem modlitby pro všechny národy, a vy jste z něho učinili doupě lupičů. Ukradli jste lidem Boží slávu. Zatarasili jste svým kšefty a zákonictvím druhým přístup k Boží přítomnosti a milosrdenství. Svazujete je břemeny, která sami nenesete.
Ježíš upoutal pozornost Jeruzaléma, když vjel do města jako král a když udělal rozruch v chrámě. Farizeové a kněží mu byli ochotni tolerovat kázání a uzdravování v Galilei, ale zde v srdci našeho národa a naší víry? Hledali způsob, jak ho zastavit. Viděli, že celý svět, se dal za ním. Lidé v Ježíši vidí proroka a neposlouchají ctihodné znalce zákona a starší lidu. Z Ježíšovy strany jde o cílenou provokaci. On nejedná, ale v zájmu toho, že je vždy proti. Nejedná z libovůle a snahy upoutat pozornost, ale směřuje k naplnění své mise, jako Božího syna, který chce otevřít Otcův dům nejen pro všechny ztracené syny Izraele, ale i ostatní. Chce překročit výlučnost Izraele, jako vyvoleného národa, který drží ruku na uctívání Hospodina v Jeruzalémském chrámu. Tato vize narazí. Neboť tak Bůh miloval svět, tzn. celý svět, že poslal svého syna, aby nás zachránil, otevírá proroctví o světle ke kterému přijdou všechny národy. Tato otevřená vize narazila na uzavřenost a ohraničenost uctívání Hospodina v Jeruzalémě. Ti, kteří si na tom stavěli své kariéry a svou moc, cítili, že ztrácejí. Cítili, že se mění svět, proto udělali všechno proto, aby to strhli na svou stranu.
Zamyšlení: 1) Co s námi dělá, když nám druzí tleskají?
2) Jaké nesu ovoce k nasycení druhých?
3) Mám povolání od Boha k tomu, abych dělal radikální věci?