33. Cesta ke kříži
Se nachází ve 14 kapitole Markova evangelia: http://www.biblenet.cz/app/b?book=Mark&no=14
1. Oběť oleje. Ježíš je v domě správného židovského muže. A objeví se tam žena, kterou jiná evangelia mají za Marii z Magdaly a rozbije vzácnou nádobu plnou drahocenného, aby Ježíše pomazala. Lidé se zhrozí, protože se jim to zdá plýtváním. Ježíš se jí zastane a řekne, nechte pomazala mé tělo k pohřbu, stane se součástí evangelia. Dokážeme dát ty nejdražší a nejvzácnější věci našemu pánu Ježíši Kristu? Když mu je dáme, už nejsou naše, ale stanou se vonnou obětí k pohřbu našeho starého sobeckého já.
2. Vypočítavý zrádce. Jidáše tato plýtvavost pohla k činu, protože on přece myslí na ty chudé našeho národa a odkládá jim z kasy učedníků Ježíše. Už nemůže déle být pod takovým mistrem. Z něho nebude náš král, co mi za něho dáte, když vám ho vydám? Ti, kteří dohlíželi na klid a dobré mravy v Izraeli se zaradovali. Zklamal jsem v někom ke komu jsem vzhlížel a od koho jsem se učil? Vím, kolikrát sem i já zdradil Syna člověka za méně než Jidáš?
3. Hledání horní místnosti. Učedníci mají najít místnost na velikonoční večeři. Počínají si poslušně a vykonají přesně to, co Ježíš řekne. Mistr vzkazuje a hospodář je tam pustí. Ježíšovo slovo otevírá dveře. Ježíš hledá místo, kde by mohl večeřet beránka s učedníky. Učedníci je najdou zařízenou horní místnost. Ježíš chce být doma i tam, kde bychom to nečekali. Vpustíme Mistra i do našeho obýváku a do naší kuchyně? Jsme připraveni na to s ním večeřet?
4. Ježíšova poslední večeře. Jeden z vás, kteří se mnou jíte, mě zradí. To je celkem netradiční uvítání. Ne zcela dle příběhu Velké noci, kterou si Židé připomínali vyjití z Egypta. Večeře začala být kvůli tomu smutná a podezíravá. Pro zrádce by bylo lepší, kdyby se vůbec nanarodil. Začíná nový exodus z otroctví skrze tělo a krev Ježíše Krista, nového beránka. Tak jako tělo každého z nás žije, když srdce tluče a rozvádí krev, životní funkce jsou stabilní. Tak i my potřebujeme život našeho Mistra, pokud usedáme znovu ke stolu s dvanácti. Ježíš už nerozmnožuje chleba jako učinil pro zástupy fyzicky, ale dá vše co má sám sebe. Nebeská mana sestoupila a dala nasycení hladovým učedníkům, vystrašeným zradou a smrtí. Smlouvu je uzavřena, pijte společně se mnou, víno rudé jako má krev. Už nejde couvnout je to skutečně podepsáno Ježíšovou prolitou krví na kříži. V krvi je život a tato transfuze nebeského života, vás obživí a pročistí. Požehnání každého chleba a života, který přijímám je od Ježíše Krista. Ať nasytí i tebe.
5. Hora Petrovy pýchy. Cestou na Olivovou horu, když si zazpívali pro posilu srdce a do kroku se dozví, že zrádce není jeden, ale že všichni odpadnou. Když se vlci a zloději oboří na pastýře, ovce jsou zmatené a uprchnou. Což je velmi zákeřná strategie smečky. Ježíš už mluví i o vzkříšení, protože chce dát znovu ovce dohromady. Musíte projít nocí hrůzy, jako Izraelci v Egyptě. Petr se ozve, jak je jeho zvykem: Já neodpadnu. Ježíš odpoví, nejen to, ale ty mě třikrát zapřeš. Ne, nezapřu tě, vždyť jsem na tebe tak přilepený, co by mě mohlo od tebe odlepit? Kolikrát takto padlo i naše chvástání? Kolikrát jsme slibovali i my?
6. Úzkost Getsemane. Ježíše dohnal smutek a bolest smrti, která je blízko. Vezme si tři nejbližší přátele, ale moc si nepomůže, nejsou schopni s ním chvíli bdít. Ježíš mluví o smutku, který duši přitiskne až k hlubině smrti. Otče na konci mé mise, na dně tohoto kalichu je hořký a nepříjemný spodek. Tatínku, dej to ode mne pryč, ale ne jak si to představuji já, ale jak chceš ty. Před trojím zapřením, přichází trojí pokušení spánku, tedy těla, které je slabé, ač je duch odhodlán. Ježíš budí konkrétně Petra, když měl takové silácké řeči. Vstávejte, už si pro mě jdou! Dokážeme v úzkosti a hlubokém smutku volat k Bohu? Dokážeme rozeznat, co po nás Bůh vlastně chce, když nám není dobře? Ježíš je naší kotvou i v hlubně úzkosti a posílá bdící přátele, protože je důležité v bolesti smutku nebýt sám.
7. Jidášův polibek. Jidáš se aspoň na chvíli stal velitelem zástupu, který je vyslán velekněžími a zákoníky a je ozbrojen, ač ví, že Ježíš není ozbrojen. Koho políbím, toho zatkněte. Mistře! a políbil ho. Jak cynické. Učedníci se chtějí bránit. Jsou probuzeni, tak jsou zmatení, nejsou připraveni na zásahovou jednotku z veleknězova paláce. Ježíš nepatří k povstaleckým Zélotům, proto se ptá, proč na něho mají ty zbraně. Jidáš ví, že Galilejci dokáží být horkokrevní, stráže to stálo jedno ucho, které Ježíš uzdravením přilepil. Všichni utekli, nějaký mladík eskortovaného Ježíše sledoval, tak ho drapli taky, ale vysmekl se jim a nechal jim plátno, co měl přes sebe v rukou, jak nahý byl strach učedníků, když jejich mistra zatkli. Co by odhalilo podobné zatčení v nás? Na čí straně bychom byli?
8. Výslech u velekněze a falešní svědci. Ještě je tu Petr, který sleduje Mistra, až do veleknězova domu. Začíná soudní fraška. No tak, vymyslete něco, kvůli čemu bychom ho odsoudili k smrti. Jak to že nic nemáme, vždyť se ztrapníme. On chce zbořit náš chrám a za tři ho postavit, je silné obvinění, ale nezabralo. Klasická otázka každého hledajícího Žida byla: Je to Mesiáš, je to prorok. Jsi Mesiáš, Syn Boha živého, Ježíši? Ježíš konečně jasně a veřejně řekne to, co už mnozí ví. Já jsem. Z hořícího těla Božího syna zaznělo jasné: Já jsem. Uvidíš, jak sedím po pravici Všemohoucího a přicházím s oblaky. Celé nebe se dalo do pohybu, ale velekněz to neviděl, ten slyšel rouhání a roztrhl své roucho. Konec, stačilo, už nepotřebujeme další svědky. Synedrium – židovská rada ho odsoudila k smrti. Mlácení, plivání a výsměch mělo tu smrt okořenit. Izajáš věděl své, když prorokoval v 52-53 kapitole, že přesně to se stane. Co jsem já, když jsem zbitý? Co jsem já, když slyším Ježíšovo: Já jsem?
9. Petrova horká chvilka. Petr už se nedívá z povzdálí, ale je na veleknězově dvoře, nepříjemně blízko vojákům, protože přece jenom on je na Ježíše přilepený už dávno, když řekl: Jsi Mesiáš. Dotěrní služební, dotěrní lidi, jak to že mě znají? Jak to že si mě pamatují? Proč asi, protože byl tolik vidět a slyšet. Není důležité Petře, že si pamatují lidé, ale že Ježíš na tebe myslí a s láskou hledí, když ho zapíráš. Celou noc se děje výslech, Petrova horká chvíle až do rána, kdy se ozývá onen kohout, který upozorňuje Petra jako signál, aby se probudil, aby přestal být hypnotizovaný strachem o vlastní život, ale znovu se podíval na Ježíše, který mu může dodat síly. Kohout se ozval, v Petrovi to došlo a začal plakat, když přicházelo ráno. Kde jsem zažil i já nekončící dusné chvilky? Kdy jsem se probral? Co mi pomohlo se vzpamatovat? Kdy jsem si uvědomil svou chybu?
Tato předehra 14 kapitoly Markova evangelia je cestou ke kříži a budeme pokračovat 15 kapitolou společně s Ježíšem dál.