34. Cesta skrze kříž
Tento oddíl se nachází v 15 kapitole Markova evangelia: http://www.biblenet.cz/b/Mark/15
1. U Piláta: Židé si nemohli odsoudit Ježíše na smrt sami, museli mít Pilátovo svolení. Pilát se snaží zorientovat v situaci a ptá se Ježíše, který mu odpoví jen na otázku: Ty jsi král židů? Slovy: Ty sám to říkáš. A pak už nereaguje. Ježíš nechá velekněží i piláta, aby si mysleli, že mají nad ním moc. Ježíš tím, že se s nimi nehádal, neargumentoval zaskočil zkušené v právu zběhlé muže. Pilát chce dokonce Ježíše propustit, ví, že se jedná intriky velekněží. Buď jedná schválně proti nim a nebo výjimečně nemá důvod nevinného odsoudit, protože jiné evangelia mluví o snu, který měla Pilátova žena s doporučením, aby si s Ježíšem nezačínal. Velekněží to umí s lidmi a tak podnítili dav, ať si vyřve propuštění vězně Barabáše, na místo Ježíše. Co s tím Ježíšem, ale mám dělat? Ukřižuj ho! Ale proč? Ukřižuj ho, řvali ještě víc. Pilát rovněž rozumí tomu, jak komunikovat s davem a vydá Ježíše k ukřižování. Jak reaguji na ty v moci postavené? Nechal jsem se ukecat lidmi k zlé věci?
2. Ježíšova korunovace: Když ho Pilát vydal vojákům, kteří ho exemplárně zbičovali a s posměchem si ho předhazovali. Když mu říkají židovský král, král tak my mu s tím pomůžeme. Červený plášť a trnová koruna mu budou slušet. Je to absurdní divadlo do, kterého se vložila i nenávist Římanů vůči Židům, takže když to je možné zesměšníme je, vždyť oni nám ho vlastně přihráli sami. Ti, židé jsou ale hloupí, nechají si ukřižovat krále?! Vojáci už asi dlouho neměli cirkus, gladiátorské hry ani dovolenou, když se takhle rozjeli, vlastně proč ně, vždyť si s ním můžeme dělat, co chceme. Král s trnovou korunou snášel všechny ty ponižující hry, i kvůli všem, kteří zažili jakoukoli formu šikany a veřejného lynče.
Musel jsem někdy snášet ponižování? Můžu odevzdat ty, kteří mě ponižovali do rukou královské moci Ježíše Krista?
3. Nesení kříže na Golgotu: Marek je v tomto místě stručný a připomene Šimona z Kyrény, který pomohl nést Ježíšův kříž. Spíš byl přinucen vojáky, když viděli, že už to Ježíš nedává. Doklopýtal uličkou hanby, uličkou pláče až na Golgotu. V okolostojících byli lidé, těšící se na odsouzence, lidé plačící nad nespravedlivě odsouzeným zeleným stromem, lidé tvář v tvář odsouzenci na smrt, zapomínali na své odsouzení. A tak společně všichni jdeme na smrt, ač přihlížíme smrti jiných. Ježíšova cesta na Golgotu nám všem ukazuje, že smrt čeká na každého z nás. Ježíšovy ramena a záda nesly i můj strach a obavy, jestli si zachovám tvář. v tváří tvář nemoci, bolesti, zavržení a smrti. Izajáš říká, že trpící služebník měl tak znetvořenou tvář, že se ostatní lekli. Ježíš svou tváří zničenou utrpením odhalil ošklivou realitu smrti. Byl vystaven na popravišti, na kopci Golgota, odhalil celé své tělo.
4. Ukřižování se zločinci: Ježíš nebyl jediný ukřižovaný, naštěstí se jím nestal Šimon, který mu vynesl kříž. Chudí vojáci si rozebrali jeho šat a ukřižovali ho mezi zločince. Ježíš odmítl otupující víno s myrhou. Nadepsali na tabulku na kříži: Král Židů. I když to velerada nechtěla. Pro Římany to bylo jasné, je to váš král, ale je vám na nic, z kříže neuteče, tak jako vy z dosahu naší moci a armády. Žalobci z falešného soudu přicházejí vymáchat Ježíše i zde. Chceš zbořit chrám, zachraň se, sestup. Jiné si zachránil a co ty? Když nesestoupíš, nejsi Mesiáš ani král. Divadlo na lidský spravedlivý soud se hrálo až do hořkého konce. Větší zločinci byli ti na zemi, kteří ho takto uráželi a vydali smrti na základě falešného obvinění. Víme, že jeden z ukřižovaných okřikl druhého, aby ho přestal urážet, protože je zločinec, na rozdíl od Ježíše. Načež mu Ježíš slíbil, ještě dnes se mnou budeš v ráji. Kolikrát jsem i já zlehčoval druhé, kolikrát jsem i já odsuzoval druhé, jako zločince ač nebyli. Odpust mi, Ježíši, protože jsem nevěděl, co činím. Odpust mi, že jsem nebral vážně tvou oběť na kříži.
5. Smrt v samotě: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil. Slovy Žalmu 22 Ježíš vyznal poslední slova a vydechl. Ježíš nevolal Elijáše, jak si někteří mysleli, ale mluvil naposled s Otcem. Elijáš je považovaný za divotvorce a mocného proroka, který může udělat cokoli, i sejmou Ježíše z kříže, ale to Ježíš nechce. Ježíš chce jít až za hranu životu skrze smrt. Smrt je odloučení. Smrt nás odtrhne od života. Chrámová opona pečlivě střežící svatyni svatých, kde přebýval Boží život Jeho přítomnosti se roztrhla, tak jako z Ježíšova lidského zmučeného těla odešel život. Ač to zní ultimativně, jako konečná. Ve skutečnosti je to začátek většího života pro daleko více lidí, než bylo dvanáct učedníků, z nichž jen Marie, další ženy a Jan zůstali pod křížem až do konce. Je pro mě smrt tragédií nebo součástí života? Co pro mě znamená Ježíšova smrt?
6. Byl to opravdu Syn Boží: My jsme to věděly, říkaly mlčky ženy a přišel na to nově i setník, který hlídal odsouzence. Jak zvláštní, že ženy vydržely to, co muži ne, ti zapřeli, utekli a byli až na Jana pryč. Marie a další jako matky, přece nemůžou opustit svého syna, milého člověka, kterého neopustíme, i když umírá opuštěn. Není opuštěn je s ním naděje, ve tvářích žen. Je v něm semínko naděje, že pšeničné zrno, když zemře a padne do země vydá užitek a nebude samo. Vždy je někdo, kdo je s tebou, i když si myslíš, že už jsi totálně sám. Otec se díval skrze oči žen a nejmilejšího učedníka a poslal dokonce Josefa z Arimatie, aby sňal Ježíšovo tělo a vzal ho jako svého syna a uložil do hrobu.
7. Mrtvé tělo v hrobě: Pilát se podivil, že je Ježíš mrtvý. Ježíš byl rozhodnut v pokoji zemřít. Nepotřeboval bojovat a mučit se ještě další hodiny, které by byly ukončeny kopím a zlámáním nohou, jak standartně činili římští vojáci. Josef z Arimatie přišel místo žen, místo učedníků ve chvíli, kdy oni nemohli, protože by je zatkli. Josef očekával Boží království. Pilát daroval Ježíšovo tělo Josefovi. Mohli je nechat supům a na smetišti. S jakou úctou jej Josef z Arimatie vzal, připravil na poslední odpočinek a uložil do svého hrobu. Ježíš byl chuďas neměl ani svůj hrob. Ježíš je králem chudáků, slepých, otroků a zdeptaných, kteří nemají na spravedlivý soud, kteří nemají na nový hrob, kteří bývají zanecháni napospas osudu. Ježíš kraluje i skrze své mrtvé tělo a přitahuje otevřené lidské srdce, které chce přinést poslední dotyk, dát poslední rozloučení. Marie se dívaly, kam ho Josef z Arimatie uložil.
8. Podnět: Jsem ochotný nechat s Ježíšem na kříži a v hrobě, vše co má umřít? Jsem ochotný to vše, jako Jonáš v břiše velryby probrat a nechat být? Čekám na Tebe, až se nadechneš a i já si vydechnu, že už ta hrůza skončila, že už mě smrt nemůže mučit a drtit, že skrze každou malou smrt mého sobectví, mých ambicí, mé touhy po moci, mé snahy kontrolovat a manipulovat, mé pýchy. Skrze všechny tyto smrti, se nemusím bát smrti těla, kterou jsi prošel kvůli nám. Děkuji ti za to. Amen.