36. O manželství a dětech
Vracíme se do předvelikonočních kapitol Markova evangelia 10.1-16: http://www.biblenet.cz/b/Mark/10
Ježíš je opět vystaven dotazům: Jak je to s propuštěním manželky? Proč farizeové vytáhli právě tohle? Co měli vlastně za lubem? Nevím.
Mojžíš umožnil propuštění manželky na základě toho, že když se muži znelíbí, nejen když je mu nevěrná, čteme v Deuteronomiu 24.1-5. Mojžíš chtěl zachovat řád, nechtěl aby došlo ke zmatku v manželských vztazích, kdo s kým je a není. Ježíšův komentář je tvrdý. On vždy reaguje na něco, co je nefér. Pro tvrdost vašeho srdce, vám v této věci dal Mojžíš úlevu. Kdyby vaše srdce nebylo tak tvrdé vůči sobě ve vztazích, vrátili byste se k tomu, jak to bylo původně zamýšleno. I Mojžíš je podřízen Božímu záměru a co vy farizeové?
Bůh ustanovil v Genesis člověka jako muže a ženu. Dal jim jednotu, která odráží Stvořitelovu jednotu a když jsou dva jedno tělo. Muž se připojí je své manželce a ustoupí od svých rodičů, aby byl jedno se svou manželkou. Vzniká nová rodina. Mezi nimi díky lásce, která je spojuje, nastává jednota. To Bůh ustanovuje. On je tím třetím pramenem provazu, který se proplétá, aby se dva prameny muže a ženy nerozpojily.
Kdo propustí svou manželku a vezme si jinou porušuje desatero, které má chránit život. Ten, kdo si v tomto případě bere jinou manželku zamotal do svého provazu života další pramen místo Boha. Zůstává mu tam předchozí manželka. Byli tělesně spojeni. Bůh je pryč, protože kvůli tvrdosti srdce jednoho nebo druhého, tam nemá místo. Najednou se tam motá druhá manželka nebo druhý chlap a nesedí to k sobě. Něco co by mělo být u sebe, je rozděleno, a to co by se chtělo připojit, nemá kde. Bůh čeká, zda srdce změkne a On bude moct opět propojit muže a ženu. Cizoložství se trestalo kamenováním. Pokud byl napsán rozlukový lístek, tak ne. Takže to vlastně bylo ze strany lidí milosrdné, ale před Bohem je to lež, která překrucuje původní záměr lidské jednoty.
Rozvody provádí stát, ne církve a za dohledu právníků. Soudce dohlédne na to, aby bylo vše spravedlivě provedeno. Málokdy se řeší tvrdost srdce jednoho nebo druhého partnera, který je zhrzený, zrazený, podvedený, zneužitý a naštvaný. Rozlukový lístek si dnes dává téměř každé druhé manželství, proto někteří říkají, že lepší by bylo manželství vůbec neuzavírat. Problém není v manželských smlouvách, ale v srdcích a tělech, které byly spojeny a otisknuty jeden do druhého. Pokud se násilně trhají od sebe, vždy zůstane v tom druhém roztržené a zraněné srdce. Nejde to vyprat. Nejde to vymazat. Stalo se. Jde ale odpustit. Jde se smířit. Jde se nezabít. Odpuštění a nové navázání komunikace je vždycky dobré, byť manželství muselo být soudně zrušeno. Odpuštění jeden druhému je zárukou toho, že děti neutrpí ještě více kvůli častému sobectví dospělých, kteří se zamilovali do někoho druhého, kteří nechali svůj vztah zničit ochladnutím a lhostejností.
Požehnání dětí, které Ježíš po této kontroverzi dělá, je symbolicky Markem připojeno a je na něm ukázáno, že maličcí potřebují někoho, kdo je bere. Ježíš je bere na ruce a žehná jim. Učedníkům zakáže, je odhánět a ukáže jim, jak jsou maličcí lidé, kteří často tahají za kratší konec provazu ve vztazích mezi dospělými zranitelní. Ježíš znovu ukazuje na to, jak děti předcházejí dospělé ve své smělé důvěře. Jak je důležité mít na zřeteli, že nepřijmete-li Boží království jako dítě, nevejdete do něho. Boží království je Ježíšem Kristem pro zranitelné děti otevřené. On je obhájce sirotků a vdov, což je titul Jeho otce ve Starém zákoně. Rozvody nejsou pro děti požehnáním, ale často traumatizující zkušeností. Velké děti, které už mají rozum, často řeknou, když se tak hádají, ať se raději rozvedou. Děti jsou požehnáním nejen pro Ježíše, ale i pro manželství. Děti jsou požehnáním od Boha, to Ježíš ukazuje učedníkům, kteří odhánějí rodiče a děti od Mistra, který je přece vážný dospělý, který nemá na takové malé čas.
Náš Bůh si vždy najde čas na požehnání dětí i my bychom si ho měli najít, zejména těch svých. K rodičovskému žehnání se nabízí i další děti, našich příbuzných, naše vnoučata, děti v našem městě. Tato země potřebuje dorůstající požehnanou generaci, která vidí spojení muže a ženy jako dobré, protože z něho vzchází nový život.
Odpust nám, že jsme často chtěli požehnání jen pro sebe a ne pro děti. Odpust nám, že jsme svou tvrdostí způsobili mnohé bolesti v našich vztazích. Prosíme tě, za milost odpouštění si a smiřování se, i když se nám nechce.