37. Může stát bohatství v cestě?
Půjdeme do příběhu z Markova evangelia 10.17-34, více zde: http://www.biblenet.cz/b/Mark/10 zároveň je příběh v Mt 19.16nn a Lk 18.18nn.
Ježíš se vydává na cestu a přiběhne k němu uctivý mladý muž a poklekne před ním. Něco ho trápí a vychrlí: „Mistře dobrý, Co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“ První věc, kterou Ježíš řeší je: „Proč mi říkáš dobrý? Jedině Bůh je dobrý“, řekne Ježíš. Bohatství bylo bráno jako projev Boží přízně a dobroty. Mladý člověk musel vědět, jakou to stojí práci, než něco získá. Nevíme, jestli se vypracoval a nebo majetek zdědil. Ježíš ví, že je nejen bohatý, ale že je i zbožný. Vyjmenuje mu Boží přikázání, které řeší vztahy mezi lidmi a mladík mu odpoví: „Tohle všechno jsem dodržoval od mládí“. Když je tak zbožný a úspěšný, proč se stará o věčný život? Proč přiběhne za Ježíšem?
Jedno mu schází. Jedno je nezbytné při cestě na věčnost, na kterou tě zvu, stojí láska k tomu bohatství. Jedině láska k dobrému Bohu, který je na cestě po této zemi dává věčný život. Ježíš na něho s láskou pohleděl. Otevírá mu cestu a dodá: „Chceš-li jít dál, prodej vše co máš a rozdej to chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mě.“ Tato výzva zavřela srdce mladého muže. To bylo na něho moc, protože měl mnoho majetku, smutný odešel. Bohatství v nebi se nedá ukrást. Bohatství na zemi ano. Bohatství v nebi je v rukách Boha Otce. Bohatství na zemi dává moc tomu, kdo je vlastní a dělá si s ním, co chce. Bohatství samo není špatné, ba naopak může způsobit mnoho dobrého, když se dobře investuje a rozdá, tak aby se život rozmnožil a vzešel, díky Bohu. Jenomže bohatství v člověku způsobuje, že si myslí, že už nic nepotřebuje. Je pojištěný proti všemu, zejména proti vztahům, ve kterých bych něco potřeboval. Ježíš vyžaduje radikální odevzdání se a pokoru v následování, díky které přichází skutečná svoboda z nebe. Tam jsou poklady nad všechny viditelné poklady.
Je to těžké, pokud je tvé srdce obtěžkané starostí o ty věci na zemi. Jsi stahován nejen zemskou přitažlivostí, ale strachem o to: Co když špatně investuji? Co když mě někdo okrade? Co když mě někdo napálí? Co když po mě zas budou něco chtít? Co když se s nejbližšími kvůli bohatství rozhádáme? To vše se děje, a bulvár se na tom rád, jako supi, přiživuje. Jde o lásku a o přitažlivost. Buď mě přitahuje láska, která se zviditelnila v Ježíši Kristu. On na mě s láskou hledí i teď a ví, jak je pro mě těžké se rozhodnout. Čemu dám přednost? Ježíš nezastírá, že cesta věčnosti způsobuje dilema a dilema bolí. Učedníci se zarazili, když jim řekl: „Dítky, jak je těžké pro boháče vejít do Božího království. Dřív tam budou velbloudi, než boháči.“ Učedníci se ještě víc zhrozili. Ježíš je dobrý průvodce, nebojí se těžkostí. Nebojí se nesnází, jde přímo skrze ně. Což je skvělá škola. Jasně, je tu problém! Zdá se vám, že to nezvládnete, že to nezvládne nikdo? „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha, u Boha je možné všechno.“ Už chápete, jak se nemůžete zachránit sami, dokonce ani před hrabivostí a před korupcí moci?
Ale my jsme opustili všechno a šli jsme s tebou. Petr se dotčeně ozve, protože už ho to hodně stálo a bolelo. Má v tom stále zmatek. Není si jistý, jestli to vůbec někam vede. Ježíš řeší běžnou situaci a tou je dotaz na to: Co mám dělat? Stále se ptáme: Co máme dělat? Musíme jít k srdci, které je závislé na bohatství. Závislost brání svobodně se vydat za Ježíšem. Mladík smutně odejde a kolikrát i my. Učedníci zůstanou a dostanou ještě vysvětlující lekci. Ježíš jde hlouběji, jak je Jeho zvykem. Bohatý mladík nechce jít do sebe. Učedníci jsou zváni, aby šli do sebe a znovu si uvědomili, proč opustili všechno a vydali se za Ježíšem. Kvůli dobrodružství? Kvůli svobodě cestování nalehko? Kvůli duchovním zážitkům? Kvůli věčnému životu? To vše jsou dobré věci, ale Ježíš postupně osvobozuje srdce učedníků i naše a zaměřuje nás plně na sebe.
Není nikdo, kdo opustil dům a rodinu pro evangelium, aby nedostal víc domů a rodiny. To, co Ježíš ještě přidá a vždy mě to dostane, aby spolu se vším bohatstvím Božího království, je to pronásledování a v přicházejícím věku život věčný. Síla evangelia radosti a nového života nám dala sílu opustit starý život provázaný s tím, co nás drželo ve vědru z ostatními a bránilo nám vylézt. Dostaneš a dostáváš mnohem víc, ale musíš udělat ten krok na prkno přes propast. Musíš udělat ten krok do neznáma. Ježíš to neulehčuje a jasně mluví o tom, že budeš smutný kvůli všemu, co opouštíš. Budeš mít dokonce strach, kdo se o tebe postará? Je vůbec na druhé straně propasti a temnoty něco, kde budu žít? Věčný život je tak daleko, ach jo?!
Mnozí první budou poslední a poslední první, ještě Ježíš jednoduše dodá před tím, než oznámí potřetí, že bude trpět. Kdo by se rozběl do utrpení? Vždyť bych raději před ním utekl. Láska na škody nehledí. Láska mi za škody stojí. Vidět jednou Ježíšův láskyplný pohled znamená, mít dost síly a světla na cestu, byť bych na ní o vše přišel. Ježíš mě vede od počátku do konce. Často jsem si to vedení představoval víc nalajnovaně. Samozřejmě bez zaražení, hrůzy a smutku, ale to vše je součástí Jeho dobré školy ke svobodě.
Je pro mě vše easy (snadné) v následování Ježíše? Už jsem se srovnal s tím, proč Ježíš oznamuje, že bude trpět? Už jsem přijal svého Mistra a Průvodce i s těmito divnými předpovědmi?
Vše co mě zarazilo i v tomhle evangeliu je dobré na to, abych zarážky odsunul a otevřel dveře a vydal se rozhodně dál. Svoboda od všeho je krásná a silná věc.