40. Jakou mocí to činíš?
O síle modlitby a Ježíšově autoritě Marek 11.20-33: http://www.biblenet.cz/app/b?book=Mark&no=11
Návrat k fíkovníku. Učedníci si všimnou, že je uschlý. Díky tomu, že nenalezl fíky, ani květy, ani uschlé plody, Ježíš fíkovník proklel a on uschl. Z dnešního pohledu se nám to jeví, jako zbytečně přepjaté a extrémní. Dokonce by si mnozí řekli, Ježíš nemá rád stromy a přírodu, když tak reaguje. Ježíš má rád život v přírodě a stromy. Zde se nejedná o návod, jak se k přírodě chovat. Fíkovníkem je pro Ježíše Izrael, tak jak ho reprezentují farizeové a chrámový kult. Ten nenese plody, jinak by je pohané na chrámovém nádvoří jedli a modlili by se tam. Ježíš musí udělat prostor, aby se chrám stal zamýšleným domem modlitby pro všechny národy. Víra Izraele nenese plody, Ježíš se snaží nalézt víru a většinou ji nalézá mimo Izrael, nebo na jeho okraji. Ježíš prorocky ukazuje, co se s Izraelem stane, to je lekce první.
Druhá lekce je o síle modlitby. Modlitba, která je řečena s vírou. Prosba s vírou povede ke kýženému výsledku, dostanete oč prosíte. Ale má to jeden háček. Kdykoli povstáváte k modlitbě, odpouštějte, co proti druhým máte. Nebeský Otec odpustí i vaše přestoupení. Když neodpustíte, Nebeský Otec neuvolní sílu odpuštění. Jedná se tedy o prosby za odpuštění, nebo za cokoli? Odpuštěním začínáme. V pokoře přistupujeme k Bohu a v té chvíli naše modlitby mají sílu, která zvedá i hory. Neodpuštění je těžší než hora a tlačí lidi do hloubky pekla. Jde samozřejmě o jakoukoli prosbu, ale je dobré začít s čistým štítem.
Ježíš je znovu na místě činu. Prochází se chrámem. Nevíme, jestli má za pasem bič, kterým vyčistil před tím chrám, ale každopádně za ním zavítá nejvyšší delegace. Velekněží, zákoníci a starší, je možné, že ho najednou obklopilo přes sto lidí. Velekněží sebou měli jistě i stráž. Učedníci jsou raději vzadu. Skutečná politická moc Izraele, ne Herodes, ne Pilát, ale vedoucí lidu přicházejí Ježíše vyzkoušet. Jakou mocí to činíš? Narážejí na vyčištění chrámu, nebo vzkříšení Lazara, nebo uzdravení slepého Bartimea, nebo prokletí fíkovníků? Patrně na ten chrám. Chrám je srdcem židovské víry a národa a oni reprezentují jeho moc. Je to jakoby za ním přišla delegace české vlády a ptala se ho.
I já vám položím otázku: Odkud měl Jan povolení křtít? Z nebe nebo od lidí? Ježíš přechází do útoku a na otázku odpovídá proti otázkou. Ježíš vede rozhovor. Je stejně odvážný jako v chrámu před tím. Teď je před ním celá armáda politiků, ale ti se dohadují, co odpoví. Velekněží, zákoníci a starší ctí pravidla debaty, chrám je pro Židy zároveň místem diskuze a ta právě probíhá. Jan Křtitel neměl nikdy příležitost dosvědčit své skutky před mocnými v Jeruzalémském chrámu. Ježíš Kristus schválně vezme příklad proroka, aby se s ním ztotožnil. Politici židovského národa měli své slova promyšleny dobře. Věděli, že kdyby dosvědčili Janovo prorocké působení, jako Boží povolání z nebe. Ježíš by se zeptal, proč neuvěřili, proč se nenechali pokřtít? Oni nebyli tudíž Cestářem Božím Janem připraveni na příchod Mesiáše, jejich srdce bylo pusté a uzavřené. Zůstali v zajetí toho, co chtějí slyšet lidé, ne Bůh. Abychom nenaštvali lidi, řekněme raději, že nevíme. Kolikrát někdo, kdo věděl, nebo měl vědět, nám odpověděl: Nevím? Kolikrát i my jsme se nechali tahat za nos, ale ne tak Ježíš. Ani já vám nepovím, jakou mocí to činím. Ještě není čas říct, že Ježíš činí to, co vidí činit Otce, jejich moc je spojená. I kdyby jim to řekl, stejně by mu neuvěřili. I kdyby jim ukázal zázrak, stejně by jim to neotevřelo oči, zatvrzelé srdce, nechce vidět, ani slyšet, nechce cítit Boží odpouštějící moc, protože si myslí, že ji nepotřebuje. Já tady velím, já všechno vím, co ty mi budeš takzvaný proroku říkat. Politická moc často korumpuje, ale absolutní moc korumpuje absolutně. Jak jsme zažili od řady totálních despotů.
S jakou mocí jednají naši politici? S pokorou, nebo cynismem? Ze strachem z lidí, nebo strachem, že přijdou o své místo? Co by se zeptal Ježíš dnes našich politiků? Kde bych byl zalezlý já, kdybych čelil absolutní moci?