43. Jádro všeho
Největší přikázání
Žalm 116. 1 Hospodina miluji; on slyší můj hlas, moje prosby, 2 sklonil ke mně ucho. Po všechny své dny chci k němu volat.
V Markově evangeliu čteme 12.28 Jeden ze znalců Písma slyšel jejich rozpravu a viděl, jak dobře jim odpověděl. Přistoupil tedy a zeptal se ho: „Které přikázání je ze všech nejdůležitější?“
29 Ježíš mu odpověděl: „Nejdůležitější je: ‚Slyš, Izraeli – Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný. 30 Proto miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.‘ 31 Druhé je toto: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ Žádné přikázání není důležitější než tato dvě.“
32 Na to mu ten znalec Písma řekl: „Mistře, to jsi opravdu řekl dobře. Ano, Bůh je jediný a není žádný kromě něj. 33 A milovat ho celým srdcem, celým rozumem a ze vší síly a milovat svého bližního jako sám sebe – to je nade všechny zápaly a oběti.“
34 Když Ježíš uviděl, jak moudře mu odpověděl, řekl mu: „Nejsi daleko od Božího království.“ A nikdo se ho už neodvažoval na nic zeptat.
Začínáme Žalmem 116, který je vyznáním lásky k Bohu. Slova o lásce začínají v Mojžíšově zákoně Dt 6.5 Budeš milovat svého Boha.. a Lv 19.18 ale budeš milovat svého bližního jako sebe samého. Já jsem Hospodin. Láska potřebuje celého člověka, jinak je to jen hra na lásku, kterou brzy druhá strana prokoukne. Láska zachraňuje člověka před smrtí a proto nás povzbuzuje k věrnosti až na smrt. Láska se rozhodla splnit sliby a vydržet až do konce, navzdory protivenstvím. To je láska, o které mluví žalmista. To je láska Hospodina ke svému milovanému lidu. Ukazovaná skrze Mojžíše, který se s láskou stará o Izraelce na poušti. To je láska, která svou tvář plně ukazuje v Ježíši Kristu. To je láska, kterou svět hledá i dnes.
Otázka na srdce: Co je nejdůležitější? Klade ji zákoník, tak se týká Mojžíšova zákona, ve kterém jsme našli starší odkazy, které zná dobře i Ježíš. Když se někdy sáhodlouze vyučuje, lidi se ptají na shrnutí: Jak bys to řekl v jedné větě? Ježíš řekne ve dvou větách, o co jde v dlouhém Mojžíšově zákoně, v celé dlouhé historii Izraele a o co jde Bohu. Tak Slyš – Šemá! Otevři své uši a pusť mě do mysli a do srdce. Ovlivní to tvé tělo, mysl, duši. Musí to být ukryto hluboko ve tvém srdci, abys to neztratil. Když to ztratíš, neboj se, ono to znovu vystoupí ze vší změti náboženských příkazů. Láska si vždycky cestu najde.
Propojené nádoby srdce a lásky. Láska k Bohu je spojená láskou k druhému a k sobě. Někteří lidé říkají: Já miluji Boha, ale druhé milovat nejde, protože nejsou dokonalí a nejsou toho hodni. Proto přichází Ježíš Kristus, aby dal lásce lidskou tvář a propojil nás znovu s druhým člověkem a ze sebou samým. Láska k Bohu musí být vidět na lásce k druhému, jinak to jsou řeči. Často to jsou „křesťanské“ řeči a když přijde na věc, jsme stejní rasisti, máme stejnou zášť, dokážeme druhé odsuzovat, jako lidi, kteří vznosně nemluví o lásce k Bohu. Lásku k Bohu si trénujeme na lásce k člověku. K milování druhého přicházíme a bereme ze zdroje lásky Hospodina tvůrce nebe a země.
Láska k sobě? Mnozí říkají, ale že nejtěžší to je s tou láskou k sobě. S tím si mnozí, kteří jsou přirozeně nastavení na lidi kolem sebe, nevědí rady a na sebe zapomínají. Bůh na nás nezapomíná. Je jasně řečeno: Když nemáš rád sebe, jak můžeš mít rád druhé. Opět je to propojené, protože láska se propojením zesiluje. Bez potrubí od Boha ke mě a k druhým ztrácíme drahocennou chuť do života. Není to sobecké, mít rád sebe? Ne, není! Jsme chrámem Ducha svatého, který mě teď miluje, tak jako Ježíš miloval učedníky, které měl kolem sebe. Stará se o mě, vyučuje mě, vede mě před Hospodinem v zemi živých. On je Bohem živých a Duch života svou láskou způsobuje život hodný lásky i ve mě. S láskou Ježíš hledí na své blízké, s láskou k nim mluví, s láskou se jich dotýká, jak nám zaznamenal apoštol Jan 1 J 1-3. Mé tělo, má duše a mé srdce jsou tím prvním tréninkovým místem lásky a pak můj vztah k manželce, dětem a blízkým a dalším lidem.
Láska chce prostoupit vše. Ef 3-19 máme poznat Kristovu lásku a dát se prostoupit vší plností Boží. Nespokojuje se s kouskem našeho srdce, s několika minutami, které máme, nebo s trochou naší práce. Bůh chce žárlivě vše. Proto taví Izrael na poušti nejen slunce, strádání cesty, a nové situace, ale i oheň žárlivé Boží lásky, která je někdy děsivá, tím že nás pohltí, sní jako oheň dřevo, ale co jiného si milenec přeje když miluje svou milou. Být cele pohlceni láskou jeden k druhému. Proč by Bůh chtěl jen 5 min modlitbu ráno a 5 min modlitbu večer? Když chce vše, tak to znamená, že dává vše.
Mistře dobře jsi odpověděl! Po všech těch otázkách věrozpytců v Jeruzalémě a v chrámu Ježíš složil zákonické státnice. Kdyby jen ten zákoník věděl, že On je stvořil člověka, že On mu dal tu lásku, padl by před ním na kolena a prosil o milost. Zákoník se zachoval slušně, při hodnocení Ježíšovy odpovědi. Neproblematizuje ji, jako mnozí jiní farizeové a zákoníci v evangeliu. Jak často jsme nespokojení my a vyhazujeme druhé od zkoušky na pravověří! Ježíš mu řekne: Nejsi daleko od Božího království. Onen zákoník musel nějak Boha milovat, i druhé a sebe. Možná neohrabaně jako my, za pomoci otázek v mysli, se postupně dostáváme k tomu na čem záleží, k jádru víry, k srdci našeho života. Vždy záleží na srdci, slova jsou často vata. Buď láska a život vychází na povrch nejen skrze naše odpovědi, ale i skutky a my se přibližujeme k Božímu království, kde bude plné zjevení milosrdné Boží lásky, kde nejsou krvavé ani fanatické oběti třeba. Už nebude třeba svou lásku dosvědčit mučednictvím, jak učinili mnozí až na smrt, jak předpověděl žalmista. Láska je silnější než smrt a to je naše síla a naděje pro cokoliv. V Ježíši Kristu tato láska dostala novou tvář a chce ji ukázat i tobě a na tobě, proto tady stále jsme.
Dočteme Žalm 116: http://www.biblenet.cz/app/b?book=Ps&no=116