44. Pokrytectví a odpustky
V Markovi 12.35-44 čteme: http://www.biblenet.cz/app/b?book=Mark&no=12, že Mesiáš je syn Davidův a o tom, kolik darovala chudá vdova. To vše se odehrává v chrámu v Jeruzalémě. Ježíš pokračuje v rozhovoru se zákoníky, ale tentokrát bez nich, protože se ho už neodvážili na nic zeptat.
Ježíš je Boží syn. On není jen syn Davidův, se kterým je z rodiny. Ježíš poukazuje na rozpor v argumentaci zákoníků, kteří se snaží vyzkoumat z proroctví, jak to bude s Mesiášem. Ve skutečnosti Ježíš v sobě spojuje obojí pokrevní linii vedoucí až ke králi Davidovi, díky pozemské rodině, zároveň je Božím synem, Mesiášem přicházejícím z nebeské linie. David není Mesiášem. David uctívá Boha. Je zde někdo větší než David. Početný zástup mu rád naslouchal, protože Ježíš občerstvujícím způsobem vykládá věci, které s nudou dříve poslouchali.
Vnější oděv a zvyky, na které Ježíš poukáže, tvrdě odhalují zbožnou fasádu. Zákoníci se odlišují oblečením, stojí o projevy úcty, vyjídají vdovy a dlouho se naoko modlí. Ježíš kritizuje náboženský byznys, kterým si zákoníci pojišťují své postavení. Ježíš se dívá na jejich srdce a nenechá se přesvědčit okázalým chováním. To samé učí lidi, kteří mu rádi naslouchají. Ježíš ukazuje, že to není láska, o které mluvili v předchozím setkání se zákoníkem, který není daleko od Božího království. Láska od Otce v nebi obhajuje sirotky a vdovy. Jeho vláda je položena na spravedlnosti. Láska nepotřebuje krásné oblečení, projevy úcty, vnější zbožnost. Láska, která miluje se snižuje na úroveň těch, kteří jsou kolem. Láska se od nich neodlišuje, protože se s nimi spojuje.
Chrámová pokladnice a chudá vdova. Ježíš je opět v srdci Jeruzaléma v chrámu. Jsou dvě centra chrámu: svatyně svatých, kam se přináší oběť a chrámová pokladnice, kde se přináší peníze na chrám. O peníze jde vždy až na prvním místě, dalo by se říct. Ježíš se nestará, jak se obětují zvířata, častěji mluví o penězích a o tom, že chce milosrdenství ne oběť. Kde je tvůj čas a tvé peníze, tam je tvé srdce. Je až zvláštní, že se posadí naproti pokladnici a sleduje, takovou z našeho pohledu osobní věc. U nás se nedíváme na to, kolik kdo bere, kolik kdo dal, stydíme se za to. V naší kultuře to patří do osobních věcí. Ježíš z pohledu chrámové stráže, která hlídá chrám a pokladnici nedělá nic zvláštního. Oni taky sledují, jestli tam poutníci dávají ty správné židovské peníze a dávají dost. Chrámová daň byla povinná, ale nevymahatelná silou, jako v případě daní odváděných Římanům. Byla to morální povinnost.
Můj Otec v nebesích vidí komu patří srdce zákoníků, kteří se tady naparují jako pávi a srdce bohatých, kteří si kupují čisté svědomí. Nebeský Otec se přišel zastat chudé vdovy, která dala poslední, co měla, protože ji záleželo na Bohu. Ona dala ze svého nedostatku, ostatní ze svého nadbytku, bez důvěry v Boží milosrdenství. Vy byste se měli postarat o ty vdovy a ne je chodit vyjídat. Skrze Ježíše nebeský Otec dává znovu najevo na čem stojí právo a spravedlnost Jeho království a to je potřeba uvidět i v srdci židovské víry v Jeruzalémě. Boha si nekoupíme. Chudá vdova to ví, její dar je tím posledním, co může dát. A jako vdova ze Sarepty za proroka Elijáše, i ona je ochotna zítra umřít, ale s čistým štítem.
Myslím si, že někdo z přihlížejících a Ježíšových učedníků jí na ten chleba dal a že neumřela, ale o tom, už můžu jen uvažovat. Nestačí uvažovat, že pomůžou druzí, je třeba se osobně sirotků a vdov po způsobu Ježíše zastat.
Na čem si dávám záležet?
V jakých šatech chodím já? V šatu upřímnosti, nebo přetvářky?
Co jsem ochotný dát?