6. Probourejte strop
Marek 2
Co je snadnější?
1 Po několika dnech opět přišel do Kafarnaum. Když se proslechlo, že je doma, 2 shromáždilo se takové množství lidí, že už se nevešli ani ke dveřím. Zatímco k nim promlouval Slovo, 3 přišli k němu čtyři muži a nesli ochrnutého. 4 Kvůli davu ho ale k němu nemohli přinést, a tak odkryli střechu nad místem, kde byl, probořili ji a nosítka s tím ochrnutým spustili dolů. 5 Když Ježíš uviděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Synu, tvé hříchy jsou odpuštěny.“
6 Byli tu ale někteří ze znalců Písma. Seděli tam a v srdcích si říkali: 7 „Jak to mluví? To je rouhání! Kdo může odpouštět hříchy než samotný Bůh?“
8 Ježíš v duchu ihned poznal, co si pro sebe říkají, a zeptal se jich: „Jak to přemýšlíte? 9 Co je snadnější? Říci ochrnutému: ‚Tvé hříchy jsou odpuštěny,‘ anebo: ‚Vstaň, vezmi si lehátko a choď?‘ 10 Ale abyste věděli, že Syn člověka má na zemi moc odpouštět hříchy“ – tehdy pověděl ochrnutému – 11 „říkám ti, vstaň, vezmi si lehátko a jdi domů.“
12 On hned vstal, přede všemi vzal své lehátko a odešel. Všichni byli ohromeni a oslavovali Boha: „Nic takového jsme nikdy neviděli!“ Bible 21
Ježíš se vrátil se domů. I my v Adventu očekáváme Jeho návrat. Otázka je: Není již zde? Proto probourejme strop očekávání v koronavirovém Adventu a k tomu potřebujeme smělou víru. Díky víře, byli schopni čtyři přátelé přitáhnout nemohoucího kamaráda. Zničit majetek – střechu majitele. A dostat se elegantně přes nahrnuté lidi k Ježíši. To chtělo velikou smělost a také důvtip. Před touto smělostí, se Ježíš skloní a řekne tomu nemohoucímu: Synu odpouštějí se ti hříchy. Ježíš je opouští dříve, než za ně zemře. Vždyť je tak skvělé ulehčit nemohoucímu, už tak to má těžké. Proč by měl ještě vláčet nějaké viny. I nás Ježíš učí odpouštět. To, je věc, kterou popudil některé znalce Písma. Ty, kteří slyšeli, že hříchy jsou odpuštěny. Vždyť přece velekněz musí přinést oběť za naše hříchy v chrámu přesně podle předpisu Mojžíšova zákona. Na to Hospodin čeká, jinak odpuštění nebude. Takhle mechanicky o tom uvažovali lidé, pro které byl obřad důležitější než smysl. Odpuštění je součást našeho uzdravení.
Boží uzdravení čeká, až se objeví smělá důvěra, až někdo zatouží po milosrdenství. Odpuštění hříchů je milosrdenství, ne oběť. Nutná k chrámové Bohoslužbě. Probourejte představu toho, co po nás Bůh chce. Nebojme se říct, co potřebujeme činem, ale i slovy.
Na scéně se objevuje úderná jednotka přátel. Jako kdysi 4 v tanku a pes. Jsou ochotni udělat cokoli. Čelit nepřízni davu, protože předbíhají. Snést i samolibost rabína. Ježíš je z nich ale nadšen. Vidí první ovoce toho, co na zemi hledá: Najde Syn člověka důvěru, až se vrátí? Najde!
Je důležité si to připomínat i v tomhle koronavirovém Adventu. Pro záchranu života je možné porušit i pravidlo chrámového obětování a nebo rozebrat střechu. Mít takové čtyři přátele, budete šťastní do konce života! Na své smělosti donesli toho, kdo možná už nic nečekal, jen ubohou smrt.
Myslím si, že i náš národ potřebuje v prvé řadě odpuštění. Možná říkáte, proč? My se přece potřebujeme zbavit koronaviru, potřebujeme očkování a uzdravení. Ano, potřebujeme. Nemoc je ale následkem něčeho nemocného v nitru. Ježíš se dívá do nitra. On nevidí jen chromé nohy. Kdo ponese náš národ k dobrému Léčiteli, který odpouští? Kdo má ještě takovou odvahu? Kdo má takovou obětavou lásku a péči o naše lidi? Jako byli ti čtyři přátelé. Mnozí uvažují, co vlastně potřebujeme: Lepší vládu, nebo zdravotnictví? Vakcínu nebo trpělivost, že Korona přejde? Nebo….
Myslím si, že potřebujeme jít do sebe a upřímně si říct:
Tohle jsme pokazili. Byli jsme pyšní. Byli jsme lhostejní k tomu, co se děje. Nechali jsme se obelhat a lhali jsme dokonce i druhým. Zneužívali jsme pomoc druhých a nezabrali sami. Na technice nám záleží, víc než na lidech.
„Bože, odpust nám naše viny, a uzdrav naše lidi.“