14. Dávejte tak, jako dává světlo
Z Markova evangelia 4. 21 Dále jim řekl: „Přináší se snad lampa, aby ji postavili pod vědro nebo pod postel? Nemá se postavit na svícen? 22 Není totiž nic skrytého, co by nemělo být zjeveno, ani nic tak utajeného, aby to nevyšlo najevo. 23 Má-li kdo uši k slyšení, slyš!“
24 Řekl jim také: „Dávejte pozor na to, co posloucháte. Jakou mírou měříte, takovou vám bude odměřeno a ještě vám bude přidáno. 25 Tomu, kdo má, bude dáno, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má.“
Ježíš se postaví doprostřed jako lampa. Další možnost je, že vezme lampu a dá ji na stůl. Já nemůžu být zalezlý pod postel. Pod postelí se schovávají ti, co se bojí, třeba děti. Pod postelí bývá taky špína a prach. Proto se tam raději nedíváme. Světlo nás slouží, aby svítilo. Jinak je to světlo na nic. Ježíš svým postojem říká: Netajím se s tím, co je vyzařuje ze srdce mého Otce. Světlo vychází od Něho a skrze Mě k vám. Toto světlo prostupuje každého člověka, aby uviděl, že ztracený syn a dcera. Vracíš se domů k podobě, kterou vidíš v Božím synu.
A to je jako zrcadlo. Zrcadlo za světla plně ukazuje, jaký jsem. Neschovává si nic. Musíme zapojit uši a oči a ruce. Ježíši jde o to, jak děláme to co děláme. Jak se díváme, slyšíme a dáváme. Děláme-li to pozorně a pořádně, znamená to, jsme probuzení.
Svítím ti na tebe, vidíš se? Vždyť ti o tom říkám, slyšíš? Vždyť ti dávám přijetí jako zrcadlo, bereš to? Dívej se na sebe, jako na celého člověka. Ježíš ti ukazuje cestu k plnému lidství, které se nám rozmazalo. Syn člověka nás přišel učit, být člověkem. Často tento oddíl bereme moralisticky a bojíme, co jsme zas neudělali. Ježíš v Matoušovi 7.1-2, kde je paralelní slovo, mluví ještě o něčem konkrétnějším a říká: Nesuďte. Nenalépkujte druhé. Nejste schopni sami vidět, jací druzí skutečně jsou, protože dřeva ve vašich očích, vám v tom brání.
Přijímejte sebe a druhé, takoví jací jsou. V mém světle, skrze Ježíšův pohled na tebe, to jde. Kdyby ses díval na sebe beze Mne, už nikdy nebudeš chtít vidět, jaký jsi. Hloubka zlých myšlenek a věcí, které jsme učinili, stoupá na povrch a překrývá to krásné k čemu jsme byli stvořeni. Ježíš spojuje to, co se rozdělilo. To, co se zlámalo. To, co se v nás zničilo. On obnovuje. On nás vidí spojené, tak jako se spojily dřeva jeho kříže. On nás vidí spojené, protože je Boží syn, který je spojený s lidským tělem.
Jak se díváš na sebe a na druhé? Jak posloucháš sebe a druhé? Jak dáváš sobě a druhým? Rozvíjí tě to? Rozvíjí to druhé? Je to dobré? Je to krásné? Když se díváš, jako On, je v to pravdivé. Pravda zrcadla a pravda Ježíše je nerozdělená skutečnost, proto říká: Nesuďte. Nerozdělujte, co Bůh spojuje. Jste jedné krve. Žijete na jedné zemi. Jeden je Bůh, Stvořitel nebe a země(i těch, kteří tomu nevěří).
Ti, kteří si myslí, že něco mají, nepotřebují něco dalšího. Mnozí si hlídají to své malé, i tu masku, za kterou se schovávají. Ježíš nám nabízí propojení se zdrojem veškerého světla a lásky, kterou je možné dávat. Protože jsou tyto verše z Marka propojeny také s podobenstvím o talentech. Často spekulujeme kolik talentů kdo má. Já mám tři, ty máš čtyři, ten má dva. Bavíme se na základě ekonomiky. Jak to rozmnožit? Počítáme, kde je lepší úrok. Bůh nepočítá. jako účetní: Otec rád dává všem vrchovatou náruč pravdy, dobroty a lásky na celý život. Jenomže my jsme tak posedlí soutěžením, kdo toho zlata vyhrabe víc, že zapomínáme na Dárce toho všeho. Je potřeba se srovnávat s Ním, ne s druhými. Učte se dávat jako On. Bůh dává dost tvořivé a plodivé síly, aby se to, co mám rozrostlo. A tím se zabývá další podobenství, za těmito verši z Marka.
Otázky k modlitbě: Jak se cítím, když se na sebe dívám?
Jak si myslím, že mě vidí Ježíš?
Jak se cítím, když se dívám do očí tomu, kdo mě má rád?