Pastviny Obecné porady o nápravě věcí lidských

předneseno k 350 letům od smrti J.A.Komenského v Suchdole nad Odrou, 11.10.2020

„Pas berlou svůj lid, ovce dědictví svého“, čteme v předmluvě Komenského katechismu. Komenský poroučí slovy z Micheáše 7.14 do rukou Arcipastýře Krista rozptýlené ovce z Fulneka a okolí, kde sloužil v letech 1618-21. Jmenuje zde i Suchdolské. Rád bych s vámi dnes, kdy si Komenského v Suchdole připomínáme sdílel, jakou pastvu nám Komenský připravil ve svém životním díle Obecné poradě o nápravě věcí lidských.

Začněme modlitbou z první knihy Panegersie: „Prober se má mysli, probuď se mé srdce. Setřeste malátnost všechny mé smysly. Jen aby do tak významného snažení neproniknula ochablost. Jen aby se noční úvahy nevkradly mezi myšlenky vzniklé za dne, aby sny nevytlačily skutečnost.“ Amen.

Člověk nejprve potřebuje otevřít oči. Někdo potřebuje po ránu kafe. Jiný, aby se na něho někdo usmál. Otevření smyslů je zásadní proto, abychom vnímali, co se kolem nás děje. První kniha Komenského díla se jmenuje Panegersie, což znamená Všeprobouzení. Vyšla již za Komenského života a společně s druhou knihou byla nejznámější v okruhu Hallských pietistů. Některými lidmi stačí trochu zatřást a proberou se, protože nespí tak silně. Někteří potřebují silnější zatřesení, to bude následovat v Pansofii. A ty, které není možné probudit, budeme „pálit ohněm křesťanské lásky“, říká Komenský, k tomu nám poslouží Všenáprava. Proto je nezbytně nutné: Prober se.

Když otevřeš oči, díky světlu vidíš. Dnes není moc příjemné počasí. Potřebujeme bílé světlo, aby nastartovalo náš organismus. Slunce dává světlo. Pro Komenské je světlo zcela zásadní v jeho uvažování. Světlo přichází od Boha. A proto druhá kniha porady se jmenuje Panaugie – Všesvětlo. Už za pobytu v Anglii 1642 načrtl první poradní spis, který vyšel jako Cesta Světla. Dnes jsme broukali: Ó sešli Ducha svého a na stejný nápěv máme píseň: Slunce spravedlnosti. Světlo nám ukazuje věci jasně, tak jak jsou. Tři prameny světla jsou tři knihy Boží, které osvěcují naši mysl a srdce. Nejprve je to kniha Stvoření, ve které čteme o Stvořiteli, pak je to kniha Člověka, ve které čteme o tom, kdo nás stvořil na svůj obraz a poslední nejmladší je pak Kniha Písma. Tyto tři knihy nám stačí, aby přišlo světlo do našeho života a proměnilo nás. Tyto tři knihy stačí člověku na celý život. Nepotřebuje ve skutečnosti číst ani Poradu o nápravě, kterou jsem si přečetl jen díky volnu v jarní vlně koronaviru. Proto potřebujeme: Skrze Světlo

vidět svět. A tady začíná třetí kniha Porady, která je polovinou z 1500 stránek. Jmenuje se Pansofie – Všemoudrost. „Úkolem moudrého je uspořádávat.“ Komenský se snaží uspořádat vše o tehdejším známém světě. Nepostupuje jako encyklopedisti, o kterých říká, že věci bez ladu a skladu dají na hromady jako dříví. Snaží se propojovat do univerzálního systému pansofickou moudrost, aby z ní čerpali všichni. Pansoficky píše i učebnice. V Uhrách v Blatném potoku se pokouší dokonce o pansofickou školu. Komenský rozčleňuji Pansofii na osm stupňů: světa možného, pravzorového, andělského, materiálního, lidské dovednosti, mravního, duchovního, věčného. Končí plody pansofie, které nám pomohou v úsilí o pedagogiku, společný jazyk a všenápravu. Pansofie je žel nejméně dokončená. Různé fragmenty, už nestihl autor pořádně začlenit a přidat poznámky, proto se čte těžce. Původní záměr byl, aby byla celá rozhovorem Moudrosti, Lásky a Moci – osob Trojice, který je zachován, jen v momentu stvoření viditelného světa. Nádherně ji namluvil Alfréd Strejček. Svět lidské dovednosti se obrovsky posunul. Komenského poznání dnes působí zastarale. Komenský je skvělý pozorovatel a vnímá, že my stvořené bytosti napodobujeme v práci a tvoření Stvořitele. V tom ho můžeme následovat i dnes. Pansofie se zabývá vším, co je v nás a kolem nás. Pokud jsi tedy probuzený, díky světlu: vidíš Svět.

Co dělat s moudrostí Pansofie? Potřebujeme ji někomu předat, proto přichází 4 kniha Porady, která se jmenuje Pampaedia – Univerzální výchova. Kde je Komenský nejsilnější. Ne nadarmo si ho většina Čechů pamatuje, jako učitele národů. Nejedná se ani tak o to jak učit, to Komenský řeší v Didaktice. Navrhuje pedagogický systém. Zasazuje „předávání moudrosti“ do systému Nápravy věcí lidských. Je potřeba učit všechny, všemu a veskrze. Komenský je přelomový v tom, že zde navrhuje celoživotní vzdělávání. Nejosobnější je, když mluví o škole stáří a umírání. „Nejen dobře žít, ale i dobře zemřít“, je důležité. Potřebujeme se na to připravovat každý den! Komenský zde zúročuje své obrovské zkušenosti učitele a pastýře, který doprovází druhé. Tato kniha je přeložena do češtiny již od roku 1948, takže patří mezi ty známější. Komenský si je vědom toho, jak záleží na výchově budoucí generace, aby se znovu „zazelenal ráj církve“, proto řeší již dříve reformu škol v království českém, kterou nedokončil, protože se domů už nikdy nevrátil. Je náročný v morálních požadavcích na učitele. Říká, jak je důležité, aby přední lidé společnosti investovali do vzdělání nové generace, aby i chudí mohli přijít ke vzdělání. Jak víme on sám, chudý sirotek, našel podporu svého studia v Německu u Karla Staršího ze Žerotína. Chce se mi až brečet nad tím, jak hlubokou neznalost Komenského vzdělávacích principů a hluboký nezájem projevujeme o vzdělání budoucí generace, která bude za chvíli spravovat tuto zemi. Proto: Uč se a předávej to dál.

Poznávej všemi smysly, abys mohl jasným jazykem říct, co je důležité. Docházíme k páté knize porady, kterou jsem chtěl přeskočit, jmenuje se Panglottia – univerzální jazyk, ale dal jsem tomu šanci. A byl jsem překvapen, jak Komenský projevuje svůj silný dar na jazyky. Za prvé: nabádá k tomu, aby národy kultivovaly své hrubé jazyky, které nemají slova pro věci a nemají abecedu, aby Boží knihy zněly i v jejich jazyku. Jde mu to, abychom překonali Babylonský zmatek, který nás od sebe vzdálil. „Jsme milejší dokonce i na svého psa než na někoho, komu nerozumíme“. Proto za druhé: je nutné učit se jazyk sousední země a důležitý jazyk daného regionu k našemu porozumění. Až ta třetí věc je: směřovat ke společnému jazyku. Univerzální jazykem té doby byla Latina, pak Francouština, pak Němčina, teď je to Angličtina, možná to bude Čínština😊. Komenský jako zkušený lingvista dává návrhy a první kroky, jak tvořit společný jazyk, protože Bůh je jeden. Na začátku byl jeden společný jazyk. I v budoucím ráji si budeme znovu všichni rozumět, proto: Mluv jasně o Kristu. O té Moudrosti, která s Mocí a Láskou jedná a tvoří.

Přicházíme k šesté knize Porady, která se jmenuje Panorthosia – Všenáprava. Je nejznámější, protože v češtině vyšla už v roce 1950. Víte, co to byla za doba? Nejtužší stalinismus, a proto vyšla na Stalinově ulici v Praze! Což je paradox. Komunisti umožnili vydat knihu plnou reformních a nádherných Božích myšlenek, protože Komenský byl přece náš učitel! Ta se dá občas v antikvariátech sehnat.

Cože jsou ty věci lidské, které se mají napravovat?

Je to v prvé řadě myšlení – filozofie. Komenský nemyslí na akademickou filozofii, jde mu o způsob myšlení, jak poznáváme svět. Přiřazuje k němu Víru.

Druhá lidská věc je správa věcí veřejných, to je politika. Nejedná se o politiku, která se nás snaží marketingově přesvědčit, že nás zachrání, když je zvolíme. Jedná se správu vztahů v komunitě. „Kdo moudře spravuje sám sebe, bude spravovat i druhé.“ Proto k ní Komenský přiřazuje praktickou lásku ve vztazích.

Třetí věc je náboženství – spiritualita. K té Komenský přiřazuje Naději. Opět uvažuje Trojičně. Vírou objevujeme to, co už bylo vytvořeno. Láskou utváříme přítomnost. S Nadějí hledíme k tomu, co bude. Když se díváme na stav dnešní církve, skutečně potřebujeme Naději.

Důležitým principem, na kterém Komenský staví Všenápravu je princip Věcí hlavních, služebných a vedlejších, tak jak nám ho zanechala Jednota Bratrská. Zde je doveden do praktických detailů pro všechny stavy společnosti, které Komenský důsledně prochází už v Labyrintu světa a ráji srdce. Věci hlavní jsou Víra, Láska a Naděje, které činí Otec, Kristus a Duch svatý a my na odpovídáme vírou, nadějí a láskou. Služebnými věcmi jsou svátosti, které spravuje Kristus kněz. Klíče svěřil služebníkům Kristus král. Slovo dává Kristus prorok. Vedlejšími věcmi jsou pak věci řádů a zvyků, obřadů v církvi. Většina trápení pak pramení z toho, že tyto věci zaměňujeme, jak Komenský připomíná v Jenom Nezbytném. Zaměňujeme zbytečnosti za to, co je nezbytné.

Nádherný obraz, který mi utkvěl v mysli je, jak Komenský připomenul řeckou báji o vyčištění Augiášova chléva hrdinou Herkulem. Komenský říká, že na Augiášovy chlévy věcí lidských musí přitéct Božská řeka Alfeios – řeka Ducha svatého, vytékající z pod trůnu Božího a Beránka, kterou přivede nebeský Herkules – Ježíš Kristus a dokončí reformu tohoto světa. Proto by to mělo jít není to naše lopota, ale Jeho záměr.

Další revoluční věcí Všenápravy je návrh na zřízení Kolegia světla, světového soudu, a společného koncilu církve. Komenského velký duch se nesmířil s řešením lokálních problémů, ale skutečně směřoval do celé Evropy. Jenom připomenu: „Změň sebe, pak změníš druhé.“

Poslední knihou Obecné Porady je Pannuthesia – Všeobecné povzbuzení. Komenský popouští svůj kazatelský styl a opět volá na Světla Evropy – leadery dnešním jazykem. Ty, kteří ve filozofii, politice a teologii vedou druhé, aby se poradili. Zde můžeme dojít k tomu, že Obecná Porada není utopie, z čehož mnozí Komenského obviňovali. Na to je Komenský přirozený a praktický. Nespokojuje se planým filozofováním. Komenskému se dostalo mnohého odsouzení ze strany reformovaných teologů. Jmenujme S. Maresia, který ač původně jeho příznivcem a podporovatelem, se otočil proti němu a nazval ho pošetilým starcem, který vzbuzuje přílišné očekávání! Ano, to už tu někde bylo? Na začátku svého díla a života Komenský oprávněně kritizuje násilnou katolickou protireformaci. Na konci svého života je jeho kritika obrácena spíše do vlastních řad a kritizuje suchopárnou dogmatiku reformačních církví s labyrinty vzájemné nevraživosti. V této poslední knize, už stár, je Komenský osobní a zamýšlí se nad tím, proč byl on sám povolán k tomuto úkolu. Komenský nenavrhuje utopii, ale zve k Poradě o nápravě. Zve i jezuity. Dalším paradoxem je, že ještě za jeho života čeští Jezuité vydali jeho slavnou učebnici latiny: Dveře jazyků otevřené. Komenský si je vědom, že ne všichni se připojí k Poradě, ne všichni budou chtít, ale důležité je to zkusit: Dejme se do toho!

Chtěl bych zakončit naši cestu pastvinami Obecné porady o nápravě věcí lidských. Díla, které se na 250 let ztratilo, aby je v roce 1934 v Halle objevili a až v roce 1992 celé vydali poprvé v Češtině. Můžeme z těch pramínků Moudrosti spojit mocnou řeku Ducha svatého, která uzdraví i naši zemi, třeba z brblání: že to nejde, že to nemá smysl.

Zakončím Komenského vyznáním z 10. kapitoly, 10-11. verš, jeho závěti: Jedno Nezbytné, ve kterém shrnul obrovské dílo Porady a navrhl cestu z Labyrintů:

„Co tomu řeknou ti, co obdivují lidskou moudrost? Snad se budou smát bláznivému starci, který z vrcholů sebeoceňování sestupuje na dno vlastního zneuznávání? Ať se smějí, když jim to dělá potěšení; moje srdce se také bude smát – že uniklo zmatkům. V přístavu končí má pouť, již osude štěstěno, jděte! Pravil básník, a já říkám: V Kristu končí má pouť, vy pošetilá božstva, už jděte! Kristus je mi vším; sedátko u jeho nohou mi bude nad všechny trůny světa, jeho pokora nade všechnu vznešenost. Zdá se mi, že jsem našel nebe pod nebem, když jsem spatřil stopy toho nebeského vůdce zřetelněji než dosud; v těch teď jít a už je neopouštět bude mou nejspolehlivější nebeskou cestou.

Celý můj život bylo putování, neměl jsem vlast; trvale se měnil můj útulek, nikde a nikdy jsem neměl stálý domov. Ale teď už je nadohled nebeská vlast, k jejím branám mne dovedl můj vůdce, světlo mé, můj Kristus – ten, co mne předešel, aby mi připravil místo v domě svého otce, kde je mnoho příbytků. A brzy přijde, aby mne vzal k sobě, a abych také já byl tam, kde je on. Toto je tedy mé jedno nezbytné, zapomenout na vše, co mám za sebou a spěchat čestné odměně svrchovaného božího povolání (Fp 3.13). Vzdávám ti díky, Pane Ježíši, vůdce a dokonavateli mé víry (Žd 12.2), který jsi mne, neopatrného poutníka, bloudícího na tisíci rozcestích a nekonečně zdržovaného vedlejšími pracemi a překážkami, dovedl přece tak daleko, že před hranicemi nebeské vlasti mám už jen překročit Jordán smrti a brzy budu uprostřed krás blažené vlasti.“ Amen