15. Ono to roste a vyroste!

Z Markova evangelia ze 4 kapitoly: 26 Potom řekl: „Boží království působí, jako když člověk hodí zrno na zem. 27 Spí a vstává ve dne i v noci a to zrno klíčí a roste, a on ani neví jak. 28 Země totiž plodí úrodu sama od sebe – nejdříve stéblo, potom klas a potom zralé obilí v klasu. 29 A když úroda dozraje, ihned se chopí srpu, protože nastala žeň.“
30 Řekl také: „K čemu přirovnáme Boží království? Jakým podobenstvím ho představíme? 31 Je jako zrnko hořčice, které když je zaseto do země, je nejmenší ze všech semen na zemi. 32 Jakmile je však zaseto, roste, až je větší než všechny byliny, a vypouští mohutné větve, takže i ptáci mohou hnízdit v jeho stínu.“
33 Přinášel jim Slovo v mnoha takových podobenstvích, nakolik byli schopni rozumět. 34 Nemluvil k nim jinak než v podobenstvích, ale svým učedníkům všechno v soukromí vysvětloval.
Na začátku této kapitoly je podobenství o Rozsévači, který zasévá semínka a pak jsou tady různé druhy půdy, tedy různí lidé, kteří jsou různě připravení přijmout semínka – slova.
Princip růstu č. 1: Prostě zasévej! Kazatel 11.4 říká: Kdo čeká vítr, nikdy nezaseje, kdo hledí na mraky, nikdy nesklidí. Je to jasná zkušenost. Jinak umřeš hlady. Jinak nebude nic. Je to otázka života a smrti pro zemědělce, který není odkázán na plnou ledničku a na plný supermarket. Je tvou zodpovědností zasévat pro další generace, pro další lidi, zejména pro své blízké. Člověk je bytost generativní a generuje semínka, stejně jako obilí nebo stromy. Většina života na této zemi se takhle předává. Každý tvor samčí a samičí potřebuje předat a přijmout životodárné semínko. My lidé jsme už vyšlechtili třeba mandarinky bez semínek nebo hrozny bez pecek. To je sice skvělé, že to nekřupe mezi zuby, ale je to připraveno o plodivou sílu.
Princip růstu č.2: A právě proto: Ono to roste samo. Jak říká Izajáš 55.11 takové je i mé slovo, jež z mých úst vychází: nenavrátí se ke mně s prázdnou, ale vykoná, co chci; úspěšně naplní své poslání. Nebo jak říká krásně Apoštol Pavel v 1 Kor 3.6 Já jsem sázel, Apollos zaléval, ale vzrůst vám dal Bůh. 7 Vůbec nejde o to, kdo sází, ani o to, kdo zalévá, ale o to, že Bůh dává vzrůst. Je potřeba si ujasnit, že to neroste samo. To se zdálo hospodáři z prvního podobenství: neví jak; země plodí úrodu sama od sebe. Ježíš jasně říká, že to není naše věc, aby to rostlo. Naše věc je čekat, až to vyroste. Nefušovat do síly, která křísí každé jaro semínka. Nepřivlastňovat si tuto zásluhu. Je úžasné dočkat se jara a toho jak vyrazí někdy i ze sněhu první šafrány a sněženky a na poli první klíčky. Poslání semínka je růst, až budou vhodné podmínky. To není mé poslání.
Princip růstu č.3: Vnímavost k tomu, co roste. Hospodář se učí vidět, slyšet a zapojit ruce do péče o to, když to roste. Semínko má v sobě zakódované, jak má vypadat stéblo, listy, klas a celá rostlina. Ježíš jako botanik mluví o tom, jak jedno následuje za druhým. Ježíš zná principy růstu, vždyť přece byl u toho, když bylo poprvé zaseto. On čekal na první úrodu světa. Pod čistou klenbou nebe viděl, jak vody zalévají první semínka, ze kterých vyrostla první úroda, která se stala pokrmem živočichům. Ježíš nás učí, že je čas zasévání, čekání, starání se a sklízení. Můžeme to označit jako cyklus: jaro, léto, podzim a zima. Některé semínka na poušti čekají i padesát let na svou chvíli, kdy vyrazí, vykvetou, zaplodí a zase uschnou a čekají další suché roky na déšť. Boží čas růstu je důležitější než naše představa, kdy to má růst. Tenhle rok se o to budu starat lépe, minule mi to uschlo.
Princip růstu č.4: Princip smrti a vzkříšení se opakuje, tak ať se to opakuje. Jako roční období. Kdo další přijme semínka Božího království? Kdo bude dalším zahradníkem, kterého to Ježíš naučí? Kdo bude tím dalším vedle tebe, kterého to naučíš ty? Aby z maličkých semínek vzešlo mnoho velikých rostlin. V podobenství o malém zrnku hořčice, které se mnohonásobně zvětší, že i ptáci se mohou schovat v jeho stínu. Zacharijáš 4.10 říká: Kdo by pohrdal dnem malých začátků? Takoví se zaradují, až uvidí ten znamenitý kámen v ruce Zerubábelově.“ Na začátku to není vidět, ale přesto to roste. Každý strom, který vidíme, je jen polovina toho, co je vidět. Druhá polovina je pod zemí jako kořeny. Semínko je mnohonásobně maličké. Třeba z bukvice může vyrůst 50 metrů vysoký a nádherný strom. Boží království roste do obrovské šíře, o které ani netušíme, nebo jí dokonce pohrdáme. Na vlastní oči jsem zažil několikrát, jak se Boží království mezi lidmi nádherně rozrostlo. To mi dává naději, že se to může stát znovu. Tak jako se země těší na jaro.

Proč podobenství? Jsou i další podobenství v Matoušově evangeliu: o Pleveli, o Pokladu, o Perle a další. Podobenství mají zorat neúrodná srdce těch, kteří uvažují, tak jak vždycky. Jedou v neplodných lhostejných kolejích a už neplodí lásku, víru a naději. Už nemilují nebeského Hospodáře. Už jen obětují plodiny, aby byla úroda, ale nečiní milosrdenství sobě, druhým ani půdě. Ježíš překvapí rolníky. Oni ví o čem mluví, protože rozumí rostlinám, půdě a vodě. Dnešní překvápko může být větší, my rozumíme spíš počítačům než půdě. Oni i přesto tenkrát nerozuměli, proč to Ježíš spojuje s Božím královstvím. Oddělili praktické věci od víry natolik, že víra pro ně znamená jen oběť v chrámu a poslouchání přikázání. Už vlastně neví, kterému království slouží, tím co dělají. Proto je samozřejmě otázka, co nám tyto podobenství z pole můžou dát na Internetu a PC? I to je pole, na které něco zaséváme. I tam něco roste. I tam je možné něco sklízet. Principy jsou stejné, jen kulisy jiné. Ježíš nás znovu vede ke zdroji života, který dává sílu semínkům, rozsévači, zahradníkům i žencům. Ježíš Kristus je králem Božího království, které přichází, ale ještě není všude vidět. Jsou zde i další králové a království, které vidíme a slyšíme všude. Ježíš Kristus si počká. On nás učí aktivně čekat, až hořčičné semínko Jeho království přeroste vše, co neroste z věčné setby. A koukám, jak to všechno pěkně roste……
Otázky:
1. Co Bůh skrze mě rozsévá?
2. Byl jsem někdy naštvaný, když to nerostlo, jak jsem chtěl?
3. O koho se můžu s láskou starat, aby rostl?