18. Dva dotyky života
Příběh o ženě trpící 12 let krvácením je v Markově evangeliu 5.21-34: https://www.bible21.cz/online#marek/5
Ježíš se vrátil z výletu do Gerasy. Je možné, že někteří učedníci už s ním na lodi nechtěli jet, po té strašné bouři. V Gerase zažili náročné setkání. Jsou zpět a už na ně čeká představený synagogy Jairos s prosbou o uzdravení své dcery. Ježíš se za ním vydává. Jenomže s nimi se hýbou i další lidé. Nic zvláštního od Něho neočekávají. Jsou možná zvědaví. Je zde ale jedna žena, která očekává zoufale hodně. 12 let se trápila krvácením. Kvůli tomu byla jako nečistá neustále vyčleněna ze vztahů. Někde zalezlá a nežádoucí. Proto, aby na sebe neupozorňovala, přijde tajně. Zkusí se dotknout Ježíše. Co kdyby? A ono to funguje, je uzdravena. Jenomže Ježíš se zastaví. Cítil, jak z něho vyšla uzdravující moc. Učedníci kroutí hlavami, protože je kolem Něho tolik tlačících se lidí. Ne, tohle byl jiný dotyk. Tohle byl dotyk zoufalé důvěry. Žena vidí, že to neutají a ukáže se. Ona si přišla pro něco, co je pro všechny. Učí nás s jakou smělostí, se můžeme Ježíše dotknout. Ježíš se dotýká dalšího ztrápeného člověka. Ježíš se dotýká i její mysli a srdce, když řekne: „Dcero, tvá víra tě uzdravila. Jdi v pokoji a buď uzdravena ze svého trápení.“ Už máš od toho pokoj, žij dál s vírou.
Druhý příběh je o vzkříšení Jairovy dcery. Pokračování Marek 5.35-43 https://www.bible21.cz/online#marek/5
Tato příhoda Ježíše trochu zdrží. A jsou tady sluhové z domu Jairose se zprávou, že dcera umřela, už nepotřebuje uzdravování. Nezdržuj Ježíše, Jairosi! To je drsné. Ježíš ho povzbudí slovy: Neboj se, jen věř! Jairos se bál o dceru a teď propadá zoufalství. Ježíš pokračuje do jeho domu, ale bere sebou jen Petra, Jakuba a Jana. V jeho domě už byli příbuzní sousedé a společně s rodinou oplakávali dvanáctiletou dceru. Je zvláštní, že pro Jairose byla tak důležitá, patrně neměl syny. V té době umírali často děti při porodu a v prvních měsících, víc než dnes. Dvanáctiletý teenager to už je moc i na tehdejší otrlé rodiče. Lidé v domě už dávno rozeznali, že skutečně umřela. Ani představený synagogy nemá moc uzdravit, natož tak vzkřísit. Ač v židovské bibli je příběh proroka Elíši, který vzkřísí syna Šúnemanky (2 Kr 4.8-37). Ježíš jako nový prorok utiší plačící, se slovy neumřela spí. To samé, řekne Marii a Martě, které umřel bratr Lazar(Jan 11). Pro Ježíše jsou ti, kteří umřeli spící, protože všichni budou vzbuzeni v poslední den. Příbuzní a sousedi se mu smějí, my víme, že umřela.
„Já jsem vzkříšení a život, věříš tomu?“ ptá se Marty. Tady se neptá, jednoduše zvedne děvčátko slovy: Talitha kum – děvčátko, vstaň. Když se zvedla a ožila, přítomných se zmocnil nesmírný úžas. Jako učedníků na lodi, když utišil bouři, jako pasáčků vepřů. Boží milosrdenství se dotýká trápených lidí. Situace, které byly ztracené, ožívají novým životem. Ale nikomu o tom neříkejte, ať se těchto nádherných věcí, nechopí bulvár. Nepotřebují to všichni vědět, protože Boží syn nejede na efekt. Vzkříšení a život jsou zde přítomné i teď, jak cítíme každé ráno, když už se konečně zvedneme. Jak cítíme každé jaro, když už konečně vše vyraší. Jak cítíme u každého miminka, které se narodí. Vzkříšení a život je silnější než smrt v podání Ježíše Krista, věříš tomu?