20. První praxe

Marek 6.7 Potom k sobě svolal dvanáct učedníků a začal je vysílat po dvou. Dal jim moc nad nečistými duchy 8 a uložil jim, ať si na cestu neberou nic kromě hole: ani mošnu ani chléb ani peníze do opasku; 9 ať mají obuté sandály, ale neberou si ani náhradní košile.
10 „Když vejdete do něčího domu,“ řekl jim, „zůstaňte tam, dokud neodejdete. 11 Kdyby vás ale někde nepřijali a neposlouchali, vyjděte odtud a setřeste z nohou prach na svědectví proti nim.“ 12 A tak šli a vyzývali lidi k pokání. 13 Vymítali mnoho démonů a mnoho nemocných mazali olejem a uzdravovali.

Praxe je něco, co se nám ne vždy líbí, ale je to nezbytné. Ježíš si zažil v domovském Nazaretu velké nepříjemnosti a nepřijetí, ale řešil to sám, i když tam učedníci někde byli. Teď podsílá tváří v tvář podobných věcem své učedníky. Teorie už bylo dost, teď si to zkusíte vy. Už jste viděli uzdravování, vysvobozování, zažili jste vyučování. Jedna rada na cestu: stačí hůl a sandály, ostatní dostanete. Nemusíte žebrat, lidé kteří vás přijmou, vám dají najíst. Bude se jim líbit, co děláte. Určitě?! Když budete mluvit o změně, to lidi neradi, ale neodmítnou uzdravení, to přece potřebují. Proč, by pak nezaopatřili vaše potřeby?

Druhá rada na cestu: Co když vás nepřijmou a vyhodí? Normální by bylo naštvat se a mluvit o tom, jak jsou zlí celý den. Nechte to být. Vytřepte prach na důkaz toho, že vy to nebudete řešit a běžte jinam. Neřešte, proč vám všichni netleskají. Raději řešte ty, kteří chtějí pomoct.

Lidi potřebují skutečnou změnu, svobodu a uzdravení. V Nazaretě to nezafungovalo, ale jinde bude. Ježíšovi učedníci dělají to, co dělá samotný Ježíš. Když to funguje i těm jeho učedníkům, tak to už začíná být vážné. Další evangelia mluví o dalších radách na cestu: Popřejte pokoj lidem, ke kterým přijdete a jezte vše, co vám dají.

Pak je tady praktické vyslání učedníků po dvou. Co když se jeden zakecá? Co když se jeden naštve nebo potřebuje pomoct? Je to přece „záchranařská akce“. Je to docela krizová intervence a tam člověk nemůže být sám. Dvanáctka si konečně vyzkoušela, jaké je to být v Ježíšově kůži. Ježíš si zase vyzkoušel tu naši. Autorita pro zvládání života a nesnází přichází od skutečného Průvodce životem. Ježíš prošel všechny naše cesty. On nás může trénovat i dnes skrze to, čím procházíme.

Dnes, stejně jako tenkrát, lidé potřebují změnu smýšlení (pokání). Když se díváte chvíli na naše politiky, je vám asi jasné, že to chce nejen změnu politiky. Chce to změnu na daleko hlubší rovině. Trapné sobectví, lži a teenagerovské chování některých už dost dospělých vedoucích naší země nastavuje normy nejen myšlení. Chování, při kterém lež není lež a pravda snižuje volební preference. Pokrytectví je problém druhých ne můj. Smýšlením pyšně pomlouvajícím druhé(viz. Best in Covid). Cynismem, který krade lidem naději. S egoistickým, jen na sebe myslícím způsobem, jde naše země do hlubší jámy než té koronavirové.

Koronavirová krize nám pomáhá jasněji vidět, jací jsou ve hře démoni. Nejde jen o nemorální chování jednotlivců. Jde o obsesivní psycho smyčky, ve kterých se točíme téměř všichni a ne a ne z toho vylézt. Ve hře jsou evidentně větší síly, než to že někdo jenom udělal chybu. Nehoruji pro konspirace, ale vidím, že lidé netrpí jen kvůli špatnému fyzickému a psychickému stavu. Je zde daleko hlubší existencionální a duchovní trápení. Tito trapiči musí být vyhnáni. Ale kým?

Kde Ježíš vezme tu první Dvanáctku do okolních měst a vesnic? Jsou tady už nějací zmocnění učedníci Ježíše Krista k tomu, aby lidem ulevili? Není větší moci, než moc Ježíšovy lásky, která by uvolnila jednotlivce i zemi ze sevření našeho trápení. Sevření: Nic nejde. Nemá to smysl. Jsme nejhorší(což podle některých ukazatelů jsme). Jsme už ale dost na dně? Tak se odrazme. Poučme se. Jděme do sebe a projděme touto krizí. Touto malou smrtí, aby nás ta velká smrt už neděsila. Cestou malé smrti v Nazaretu, i cestou velké smrti na kříži prošel ten nejlepší průvodce Ježíš Kristus. Ano, Mistře, znovu to zkusíme.