23. Veslujeme proti vlnám
Milí přátelé, v Adventu jsme v našem společenství přijali pozvání, věřím tomu, že z Ducha, ke čtení Markova evangelia. Bohu díky, za evangelium. Právě v této době nás to posiluje. Markovo evangelium jen nemluví o uzdravování, Duch skrze ně uzdravuje. Tak, ať to povzbudí i některé z vás. Ježíš je skutečně masem našeho života a je spojený s naším tělem. On obalil ty naše suché kosti a je to jeho milovaný Duch života, který rozproudil znovu krev, skrze hluboké dýchání, které je znakem toho, že žijeme. Inspiraci pro toto modlitební zamyšlení jsme čerpali v Marek 6.45-52.
Veslujeme proti vlnám.
Vidíme, slyšíme a cítíme v těchto dnech, jak se vzedmuly další vlny strachu. To co se děje, nám vyráží dech (slyšeli jste starosty Chebu a Sokolova?). Další návaly koronaviru a vládních opatření nám vyrážejí vesla z rukou. Připadáme si často, jako ti učedníci, kteří veslovali během 4 noční hlídky proti větru a vlnám, ale marně. Naše vláda jede ještě proti silnějším vlnám a větru. Jsme s ní spojení, ať se nám to líbí nebo ne, vleče nás to taky. Jsme spojeni i s doktory a se sestrami, kteří veslují proti vlnám nemoci a strachu v nemocnicích. Jsme jedno tělo i s těmi, kteří nám nejsou sympatičtí. Někteří křesťané zvláštně předuchovnělým způsobem dělají, že se jich to netýká, slovy: „My máme to Boží království. Hlavně, že jsme v pohodě. Společnost nás nezajímá, tam ať je ten strach, nemoci a problémy.“ Jenomže odpojenost od problémů tohoto světa, vede k odpojenosti od reality mého těla, které v tomto světě žije. Slovo Ježíš pak nemůže být plně i naším tělem. I když si ho nárokujeme právě my! On smiřuje a spojuje, i ty nesmiřitelně rozpojené (hlava a srdce, nebo tělo a duši, nebo pravice a levice, nebo protestanti a katolíci). Evangelium ztrácí sílu dobré zprávy pro všechny, když je jen nevraživě vyhlašované mým kmenem v Horní Dolní a okořeněné apokalyptickými výkřiky. Společnost už je unavená naší zapšklostí, proto se křesťanů moc neptá po naději v téhle beznadějné době. Díky Bohu za výjimky. Společnost touží po šťavnatém steaku plnokrevného Ježíše Krista. Zpět na jezero.
Ježíš vidí, jak se učedníci namáhají, jde konečně za nimi. Leknou se ho a On jim řekne: Já jsem to, nebojte se a vzchopte se. Ježíš Kristus se vrací ke svým učedníkům, ale ne proto, aby je vodil za ručičku. Vidím, že řada lidí kolem nás už hledá smysluplnou změnu (že by změna myšlení?), jdou naproti Ježíši. Vidíme to do určité míry ve školství a u některých rodičů, kteří už dospěli a berou zodpovědnost za výchovu svých dětí, když už s nimi prožili tolik distanční výuky doma. Jsou tady první posuny, které vede důvěra a milost. Jako u Petra, který říká: Pane, přikaž mi a já za tebou půjdu. Jsou tady také lidé, které v této době, v době 4 noční hlídky – ani světlo ani tma, vyděsí cokoli. V dnešní postfaktické době jsou lidi náchylní vyděsit se a plnit jakýmkoli brakem na Internetu. Pak jim to jede, ale ne proti vlnám, a hezky zostra i proti sobě. Ježíši, smiluj se a zachraň i mě topícího se ve vlnách internetového inferna. Je těžké se v tom neztratit.
Prosíme Tě, Ježíši Kriste, Králi, za naši vládu, která vesluje úmorně proti vlnám koronaviru a někdy i proti lidem. Ať se uklidní, vždyť i Ty kráčíš s námi. Nejsou zodpovědní za vše, co se děje. Nechceme je křižovat. Tys byl jednou provždy ukřižován za všechny. Vládni i nám, pokorný Králi. Prosíme Tě, Ježíši Kriste, Usmiřovateli, za naše lidi, speciálně za ty, kteří jako husiti povstávají proti všemu a všem, zmítání protichůdnými názory a utopeni v obrovském chaosu. Dej, ať naše oči zaostří na Tebe. Dej, ať naše uši uslyší: Já jsem to, neboj se a vzchop se. Dej, ať naše srdce spočine v důvěře, že ty povedeš naše kroky. Budeme-li se budeme topit ještě víc, tak ty nás vylovíš, jako Petra. Prosíme Tě, Ježíš Kriste, Moudrosti, ať vezmeme hluboko ve svých tělech a duších užitek z toho, co se děje. I když tomu všemu teď nerozumíme. Amen